Už jsem to trošku nakousl v čláku z Nemšové. Tenhle kurz totiž začal tam. Teplý letní večer, téměř všichni kurzovníci i instruktoři už byli na cestě domů a u dřevěného stolu s lahví vína zůstalo sedět pár dobrých duší. "Co my tomu Bořánkovi sakra provedeme" znělo na začátku toho večera jedinou ulicí Idiot city. Vymýšlení té akce probíhalo dlouhé hodiny, občas nebylo přes slzy smíchu vidět na účtenku, na kterou se to všechno sepisovalo. Bára s Vaškem tou dobou museli určitě škytat, až se hory zelenaly.

O čem to celé bylo? Dohodli jsme se, že uděláme pro Vaška kurz, na kterém mu vysvětlíme, jak se to má opravdu dělat a ukážeme mu, že to vlastně není vůbec složité, jak si to on představuje a učí. Především v nás ale byla touha vrátit mu všechny ty jeho poťouchlosti typu "to je práce maximálně na půl dne", "cos teď jako chtěl?", "vyhlašuji tě ťulpasem dne", "za každýho člověka, kterýho přesvědčím, že má jezdit dál na kole, mám bod". Vzali jsme tedy postupně řadu základních cvičení a vymysleli alternativní postup. Inspirace na dně Peterkových lahví bílého se ten večer válelo opravdu dost. S touhle partičkou jsem takhle seděl poprvé a doufám, že ne naposledy.

Celý kurz bylo nutné udržet v tajnosti, aby to Vaškovi někdo nevykecal. Na Slovensku zuřily přípravy až do Peterkova odjezdu na týdenní kurz u Vaška, v rámci kterého se měla celá taškařice odehrát. V den, kdy to všechno mělo vypuknout se začínalo stejně jako každý jiný. Jen se po vsi Oldřiš objevily podivné plakáty hlásající něco o ještě podivnějším kurzu a párcích a pivu zdarma (pro manželské páry šitíčko jako dárek). My jsme z Liberce vyrazili kolem šesté, abychom dojeli včas a ještě Peterkovi a spol. pomohli s přípravou. Účast s Kristýnkou jsme odpískali, byl by problém jí tam odvézt a pak zase přetransportovat zpět. V Oldřiši byla na kurzu celá banda výtečníků, tedy včetně celé rodiny Beránkových a veterinářů ze Sloveska. Hned po příjezdu jsme byli vybaveni kostýmy s logem Ranče Šťastná 13 a po sestavení průvodu s jedním alegorickým vozem s aparaturou a sudem piva jsme vyrazili ke kruhovce a jízdárně, kde Vašek bránoval a Bára trénovala nějakého koně. Za skandování hesel typu "Pryč s Bořánkem" "Řekněte NE těm bludům" apod., jsme dorazili až k jízdárně, kde jsme začali připravovat celé angažmá. Bára nechala koně koněm, Vašek málem upadl z traktůrku a v první chvíli asi moc nevěděli, která bije. Kluci vyvěsili transparent a oznámili Vaškovi, že dnes proběhne kurz, na kterém se konečně naučí, jak se to dělá opravdu.

Vašek se začal smát, bylo jasné, že je na něj připravena nějaka povedená taškařice, nechal si natočit pivo, rozvalil se do trávy a prohlásil, "tak se ukažte jelimani". Program začal historickým úvodem, kde to všechno vzniklo, proč se to tak dělá a co tak asi zhruba uvidíme. To byl slabý odvar toho, co mělo přijít. První na scénu nastoupila Romana s Džangárem (kdybych tak věděl jak se to správně píše). Prohlásila zcela s vážnou tváří, že obě oči jsou pro amatéry, že když je člověk šikovný, dají se vidět i tři. Začala koni šachovat před čumákem zrcátkem a se správným načasováním prohlašovala, kdy přišel ten okamžik a ona viděla dvě oči. Koně to evidentně bavilo a zvesela se prohlížel v zrcátku. Komentář Romany byl dokonalý a když byla Bára vyzvána, aby si to šla vyzkoušet, smíchy skoro nepřelezla zábradlí. Neméně důležitým cvičením je budování pocitu bezpečí u koně, se kterým chci pracovat. Tuto disciplínu excelentně předvedla Zuza. Dorazila svižným krokem na plac se svým koněm a s igelitkou, ve které bylo cosi. Pocit bezpečí se nesmí podceňovat, hlásala Zuza a už vyndávala z tašky pomůcky. Před vykulenými Bořánkovými tahala z igelitky jednu "intimku" za druhou a to v ruzných provedeních a lepila je na koně, čímž u něj jednoznačně vzrůstal pocit bezpečí. "Keby sme mali vystrašeného koně použijeme intýmku většiu aj s krídlami" a prásk s ní na levý bok. Když už byl kůň téměř zcela zabezpečený, tak si to šel Vašek vyzkoušet, jestli to opravdu funguje. Vzal tu největší, aj s krídlami, a prásk s ní koni mezi oči. Koník stál, byl už naprosto ale úplně v bezpečí a koukal, co se to kolem něj děje a myslím, že na to všechno měl vlastní, úplně jiný, názor.

Další na řadě byla Aňa s poníkem, která sloučila pocit bezpečí s měkkým pocitem, koník si na jízdárně lehnul, ona ho přikryla dekou, aby mu nebyla zima a pod hlavu dala polštář, aby byl měkký pocit úplně dokonalý. Tímto způsobem je možné v koni utužovat partnerství a pruhlubovat pocit bezpečí navozený předchozí metodou. Vašek s Bárou už asi začali tušit, že to bude velký. Celou akci moderoval Peterko, který postupně uváděl jednotlivé horsemany, aby předvedli své výkony. Aňa na závěr své části vyzvala Vaška, aby si to šel vyzkoušet. Ten bez rozmýšlení rozprostřel deku, vzal si polštář a rozvalil se na jízdárně. Aňa bez zaváhání položila hned vedle Vaška svého koně a kdyby je nevzbudili, tak tam ti dva leží dodnes. Tohle všechno jsem neustále fotil, takže fotogalerie je tentokrát velmi výživná. Pepa Beránek v následující části předváděl, jak lze zgymnastikovat prakticky bez námahy koně pomocí mrkvové hůlky (dřevěná tyčka, na jejímž konci byly připevněné dvě mrkvičky). Cvik mu šel nádherně, jak ze země, tak ze sedla. Koník se ohýbal a zkušený horseman to dokázal celé i bez jakéhokoliv poškození mrkvové hůlky, které by mělo za následek, že už nebude mrkvová, ale pouze dřevěná. Na scénu opět nastoupila Romana, která na několika obrázcích koňů ukázala, jak snadné je ohýbání koně a to dokonce koně velmi divokého nebo malého hříběte. Prostě stačí koně jen vyfotit, vytisknout a pak je možné ho bez námahy ohýbat třeba i doma u televize. Pokud je horseman zkušený, může dojít až k celkovému zmuchlání koně. Dalším prvkem byl nácvik rytmu. S tímhle pomohli všichni horsemani a zapojili se i diváci, všichni přirozeně se svými půllitry. Nácvik rytmu probíhal tak, že vedle ohrady s koňmi vytvořili horsemani kroužek a v daném směru, tedy například zprava doleva, naráz upili a předali půllitr sousedovi. Vyzkoušeli jsme obě strany a myslím, že nám to šlo celkem dobře. Skřípat to začalo až při nácviku klusu a cvalu, nicméně vše je jen otázka cviku.

Vlado byl další v pořadí a předvedl nám posílání koně na kruh. Využil k tomu v písku bránami vytvořený kruh. S koněm si stoupl vedle kruhu, vysvětlil cvik a pak bez zbytečných cavyků poslal svými cca 100 kily svého koně na kruh. Zvládl to z každé pozice, kůň to velmi dobře chápal a sem tam se i olizoval. Dalším v pořadí se na pískovém plácku ukázal druhý slovenský veterinář. Ukázal nám všem, jak je jednoduchý obrat kolem předku a zadku koně. Prostě a jednoduše se obrátil kolem předku a pak přešel k zadku a i tam se obrátil. Koník byl spokojený, cvik mu nepřinášel žádnou zbytečnou práci, a tak se vesele olizoval. Po velkém bílém koni se objevila opět Aňa se svým poníkem a tentokrát i psem. Přišla Vaškovi ukázat, jak vypadá ve skutečnosti přátelská hra. Ze začátku se na sebe netvářili příliš přívětivě a podle komentáře se koníka i trošku bála, tak proti němu začala útočit igelitkou, aby ho odehnala ze svého prostoru. Přátelská hra začala ve chvíli, kdy z igelitky vytáhla mrkev a bez větších problémů si poníka přitáhla k sobě a už byli kamarádi. Stejný postup následně aplikovala i na svého psa, který fungoval obdobně a bylo tak jasné, že je naprosto ideální. Bára s Vaškem si tento postup přišli vyzkoušet také, bohužel to skončilo tím, že Bára mlátila Vašíka igelitkou, smála se a říkala, že tahle přátelská hra se jí líbí. Následně znavena celým tím cvičení se složila na poníka a byla odvezena pryč z jízdárny.

Na řadu přišel moderátor celého dne Peterko, který Vaškovi s Bárou vysvětloval, jak je to se směrem. Měl přijít zlatý hřeb kurzu. Peterko s vážnou tváří a desítkou logických argumentů vytáhl odkudsi volant z náklaďáku s luxusně namontovaným troubítkem. Během chvilky ho připevnil ke svému sedlu, do kterého se následně s pantoflemi na nohou vyšrábal. Následně kroutil volantem ze strany na stranu a koník chodil tam a sem a Peterko spokojeně povídal, jak je to jednoduché a chodil po celé jízdárně. Následně svůj výklad doplnil o nedávná jednání na ministerstvu dopravy a než se všichni nadáli, měl kůň na bosalu na každé straně jeden blinkr. Točení volantem pak doplnil ještě o signál o změně směru jízdy a vše posléze předvedl i v klusu a cvalu. To už byl opravdu velký nápor na bránici. V sedle se komíhal chlápek v trenclích a pantoflích, zoufale třímající volant a po jízdárně cválal kůň s blikající hlavou. Peterko u toho navíc nepřestal instruovat, jak je to všechno jednoduché a propracované. Následně předvedl i použití houkačky, kdy na určitý signál se kůň rozejde (jedno troubnutí), přejde do vyššího chodu (dvě troubnutí) a zastaví (tři). Pak ještě zkoušel nacválání ze zastavení na táhlé troubnutí, ale to se tak úplně nedařilo. Na příštím kurzu slíbil předvést sestavu doplněnou o ruční brzdu. Před jízdárnou se objevila Romana, třímala v ruce velký budík a prohlásila: "hlavně je důležité správné načasování". Přiložila budík koni na hřbet, aby se synchronizovali a předvedli laterální ohýbání s využitím budíku - pomůcky ke správnému načasování. Jakmile se rozezněl zvonek, bylo jasné, že kůň povolil záda a bylo možné pustit otěž. Fungovalo to naprosto skvěle. Konec všem nejasnostem okolo načasování, je to tak jednoduché, stačí si od Peterka koupit velmi levnou pomůcku.

Posledním cvičením byla ukázka opravdu měkkého pocitu v podání Vlada. Vlado dorazil se svým koníkem před jízdárnu a opět s vážnou tváří vylovil s pod zástěry velký polštář. Vyhoupl se do sedla a polštář si dal pod zadek. Na základě jeho výrazu mu myslím všichni museli věřit, že zažíval opravdu velmi měkký pocit. Po ukončení Vladovy ukázky nastoupil Peterko, poděkoval všem za pozornost a připomenul Báře s Vaškem, že mají řadu domácích úkolů a že mají alespoň o čem přemýšlet. Zmínil, že vzhledem k nevalnému bohatství Bořánkových je kurz zcela zdarma i přesto, že k vidění bylo mnoho unikátních cviků v podání špičkových horsemanů téměř z celého světa. Je jasné, že až se všechno naučí, budou pozvání na pokročilejší běhy kurzu HorsemanshiT.

Ach jo, po krásně stráveném dni, plní zážitků, piva, kofoly a odborně popraskaných párků jsme se museli vydat k domovu. Už teď se moc těším až tuhle partičku uvidím zase pohromadě.