Ruka je velmi mocný nástroj. Dokáže pomoci i ublížit a na koni to platí dvojnásob. Ruka spojuje naše, nyní již klidné a relaxované tělo, s koňskou hubou. Co tedy můžeme udělat pro zlepšení tohoto kontaktu?

Dovolte mi na úvod zmínit trošku anatomie. Horní končetina je totiž daleko složitější útvar, než by si někteří z vás mohli představit. Začíná takzvaným pletencem pažním, kam patří paže, lopatka a klíčová kost. Kost klíčová je spojena s lopatkou a část lopatky vytváří jamku pro hlavici kosti pažní, což známe pod názvem ramenní kloub. Celý tento pletenec je spojen mnoha vazy a obklopen svaly, které umožňují pohyb v ramenním kloubu. Je ale nezbytné mít v podvědomí zafixováno, že k ruce, jak jí známe z jezdecké terminologie, patří i výše zmíněné části. Paže je potom kloubně spojena s kostí loketní ke které se připojuje kost vřetenní (předloktí) a toto celé sousedí a je spojeno se zápěstními kůstkami uloženými ve dvou řadách po čtyřech. Až na ně potom navazují záprstní kůstky a články jednotlivých prstů.

A už zase sedíme na koni. Několikrát zvedneme ramena a necháme je spadnout, tím se dostanou do relaxované pozice a tam je zkusíme mít po celou dobu ježdění. Lopatky, které jsou spojeny s pažní kostí, se snažíme mít ploše položeny zezadu na hrudním koši. Na lopatku se upíná spoustu svalů. Všechny tyto svaly se snažíme opět přiměřeně relaxovat, aby lopatka mohla volně absorbovat pohyb koně, který se do hrudníku přenáší ze sedacích kostí přes bederní páteř. Ujistěte se dále, že prostor mezi lopatkami není omezen nějakým nezbytným napětím. Znovu si představte tyčku vedoucí z jednoho ramenního kloubu do druhého a snažte se ve směru této tyčky ramena rozšířit. Tato představa vám pomůže eliminovat jak kulatá ramena, tak i vypjatý sed alá ruce za opěradlo židle.

Z ramen vám volně visí paže. Váha z celého ramenního pletence prochází skrz paže do loktů, které jsou tímto těžké a tato tíha je táhne k zemi. Cvičení s bičíkem za zády pro narovnání se (bičík v loketních jamkách vedoucí za zády jezdce) je velice účinné, ale má i své negativní stránky. Základ je udržet napřímenou bederní páteř a váhu na sedacích kostech. Pokud se s bičíkem za zády prohnete v berdech a vaše váha se posune poněkud dopředu (na přední část sedacích kostí), váha nemůže být spuštěna do sedla jak je žádoucí a vaše záda ztrácí jakoukoliv účinnost. Pokud není možné použít záda, často jezdec substituuje nečinnost zad silnější pomůckou otěží což je samozřejmě nežádoucí. Proto s bičíkem opatrně a pokud nemáte nikoho kdo by vás zkontroloval, raději cvičení nedělejte. Pamatujte, že paže a rameno patří k vašemu tělu a je pevně spojeno s vašimi zády. Zatímco předloktí a ruka více patří koňské hubě. Vrátíme se k naší představivosti a v mysli si vyobrazíme, že ve dlani nesvíráme otěže, ale naše předloktí je tak dlouhé, že držíme kroužky udidla. To vám pomůže ruku zjemnit, protože jen tak si uvědomíte, čeho je všeho vaše ruka schopná.

Předloktí držíme na koni v neutrální pozici, což znamená, že předloketní kosti jsou vedle sebe. To umožňuje ničím nerušené držení oteží bez vytváření zbytečného napětí. Neutrální pozice pro předloketní kosti je pokud máme palec nahoře, jak by to při držení otěží mělo být. Stejně tak zápěstní kůstky a všechny svaly kolem necháme odpočívat. Jen to nám umožní vytvořit vytouženou přímku mezi naším předloktím a otěží bez zbytečných zákrutů. Jednoduše řečeno lehké a měkké, pružné zápěstí.

Samotné sevření otěží by nemělo být nic násilného. Pro udržení jemného kontaku si při uchopení otěže představte že protahujete vnější stranu dlaně, ne že zkracujete vnitřní a zase vnímejte, jestli tato představa vnese do vašeho držení otěží nějaký rozdíl. Ježdění je o lehkosti a nenásilnosti. Kůň vnímá jakýkoliv pohyb vaším zápěstím. Úchop otěže je měkký, ale pevný. Pro upřesnění pozice předloktí se podívejte, kam směřují vaše palce. Optimálně by měly směřovat na protilehlé ucho koně.

Není potřeba žádných velkých pohybů v paži, předloktí či ruce, aby kůň pochopil, co po něm chceme. Co však určitě nechce ani kůň ani jeho jezdec, je vyrušení vybroušené pozice ruky pohybem koně. Tak jak jsme si totiž pozici horní končetiny popsali, tak je potřeba ji udržet ve všech chodech a za každé situace. Je to asi spíše zbožné přání než stav, kterého lze stoprocentně dosáhnout, ale i sebemenší přiblížení se k tomuto stavu je krok dopředu. Tak zase hurá na lonž a trénujeme nezávislost rukou na zbytku těla a pohybu koně.