Ráda napsala několik svých úvah o poslední dobou velmi diskutovaném "klasickém ježdění". Možná si někteří z vás pamatují můj skromný článek - Koňování v Anglii - napsaný před dvěma lety. Zmiňovala jsem tam svou oblíbenou stáj Ham House Stables, kde se klasické ježdění vyučuje. Jak čas plynul, dala jsem sbohem svým fyzioterapeutickým ambicím v ostrovním státě a rozhodla se odnést si maximum ze zkušeností dámy, která tyto stáje vede. Soukromé lekce jsou drahé, a tak jediná rozumná cesta jak se zase o něco přiblížit jezdecké dokonalosti vedla přes vetření se do přízně jako zaměstnanec. Nyní zde pracuji jako taková malá vedoucí a spolu s dalšími spolupracovníky pod vedením Minette Rice Edwards připravujeme koně pro zákazníky i majitele. Nechte mě tedy otevřít Vám jiné okno do světa jezdeckého umění.

Myslíte si, že klasické ježdění je jen o piafách, pasážích a levádách? Není. Klasické ježdění a přístup ke koni je o harmonickém vztahu ať už ze hřbetu nebo ze země. Je o tom, že chvílemi nerozeznáváte kde končí kůň a začíná jezdec a naopak. A je úplně jedno, jestli této harmonie dosahujete proto, abyste vyhráli olympiádu nebo proto, abyste si užívali cválání na Bramberk. Trénink je orientovaný na jezdce a jeho sed. Když se zamyslím hlouběji, my vlastně koně netrénujeme, ale snažíme se na nich sedět tak, aby dělali co po nich chceme. A jak na nich sedíme bych Vám ráda přiblížila v sérii několika článků.

Ještě dříve než se pustím do vlastního psaní bych ráda připomněla, že veškerá popisovaná cvičení byste měli provádět pouze na koni, kterého dobře znáte, nejlépe pod vedením trenéra nebo cvičitele a v uzavřeném prostoru. Cvičení provádíte na vlastní nebezpečí a myslete na to, že vaše bezpečnost je vždy to nejdůležitější.

Pohodlně se usaďte a pokud nemáte dostatečné sebevědomí na to dělat ze sebe trošku "šaška" ujistěte se, že jste na jízdárně sami. Nervozita vám s uvolněním nepomůže. Nechte koni dlouhou otěž, vyhoďte si nohy ze třmenů a začněte se "cvičením v mysli". Uvidíte že nervózní kůň se uklidní a líný se rozejde. Tajemství pro obojí je jedno. Uvolněný jezdec s nezávislým sedem. Ale jak na to? Začneme od hlavy.

Uvolněte oblast očí. Uvědomte si, kam až sahá vaše periferní vidění, ale nezírejte do jednoho místa. Snažte se vnímat, co se děje kolem vás. Dýchejte. Uvědomte si, že vaše hlava není přidělaná k páteři šrouby a tudíž zde není na pevno. Vnímejte její polohu jako balancování. Poloha hlavy není statická, ba právě naopak. Její pohyb ovlivňuje pohyb našeho celého těla a tím i pohyb koně. Snažte se nalézt rovnováhu mezi nejnižším napětím svalů v oblasti hlavy a krku který můžete mít, aby vám hlava nepadala dopředu. Uvolněte dolní čelist. Zkuste pomalu otevřít a zavřít ústa a nezapomínejte pravidelně dýchat. Zkuste zafrkat, jako frká kůň. Pokud to nejde, máte mimické svaly ve větším napětí, než je nezbytně nutné. Pozorujte jestli si odfrkne i kůň - jestli také volně dýchá. To je vždy pozitivní znamení. Snažte se představit si, že vás za špičky uší někdo táhne vzhůru, ale za nos vás táhne dolů. Dýchejte. Nyní přejděte ke krku. Krk nese naší těžkou hlavu, která navíc při úplném uvolnění přepadává dopředu. I přesto nesmíme na krku vytvářet větší napětí, než je nezbytně nutné. Snažte se uvolnit veškeré krční svaly (tak, aby pouze držely hlavu ve vzpímené poloze). Dýchejte. Otevřete oblast mezi hrudníkem a bradou. Je to veliký prostor, kde rádo vzniká napětí. Položte si ruku na krk a zkuste předsunout a zasunout spodní čelist. Vnímejte přitom napětí svalů na přední straně krku. To vám pomůže nalézt optimální polohu vaší hlavy. Z hluboka se nadechněte, mírně pootevřete ústa a zašeptejte ACH. Pokud máte klidného koně nebo jste na lonži, naklusejte lehkým klusem a zkuste si to celé projít v mysli znovu. Pamatujte, že dýchání je základ.