Protože zima je dlouhá a nic moc se v mrazech a sněhu dělat nedá, napadlo mě, že si možná někteří z Vás rádi přečtou, jak je to s koňmi a ježděním v Londýně.

Ježdění ve smyslu turistické jízdárny je tady poměrně drahou záležitostí. Protože ale neumím anglicky natolik, abych se mohla drát mezi fyzioterapeuty, což je profese, kterou jsem vystudovala, rozhodla jsem se uplatnit jiné své přednosti a znalosti a zkusit pro začátek štěstí u koní.

Bydlím vedle Richmond parku, což je prakticky venkov v Londýně. Je pravdou, že jinde než po parku se v Londýně svezete sotva. Pro neznalce ještě dodám, že park má rozlohu několika desítek hektarů, abyste si nepředstavovali něco, kam chodíte v Jablonci venčit pejsky.

První odpověď byla na inzerát ve Wimbledonu. Pozvali mě, ať s nimi přijdu strávit sobotní dopoledne. Inu dala jsem si budík na půl šestou a před sedmou stepovala před stájemi. Koníci bydleli ve venkovních boxech, ale přes noc byly všechny boxy zavřené. V noci bylo kolem nuly a každý koník měl na sobě dvě deky. Bylo nás hodně. Kromě zaměstnanců a mě ještě spousta nadšených holčiček. Díky tomu šla práce jako po másle. Další překvapení mě čekalo v podobě kydání. Kolečko a valník Angličané prakticky neznají. Kydali jsme do plastových nádob a ty se na rudlíku odvážely na jedno místo. Jak to pak nakládali a vysypávali, nevím. Během kydání se každý koník vyvedl ven a vyčistil. Zároveň se mu odebrala jedna deka. Na devátou byli pozvaní první zákazníci. No, zákazníci? Během dopoledne jsem zjistila, že všichni koníci jsou soukromí, takže vlastně přišli majitelé. Měli vyčištěného a nasedlaného koně a šli jen jezdit. O vztahu bych moc nemluvila. Prostě jsou to lidé, kteří mají v úterý golf, ve čtvrtek plavání a v sobotu jdou na koně. Dostala jsem menšího koníka typu hucul. Zeptala jsem se, jestli by mi půjčili čapsy a přilbu. Odeslali mě do dřevníku, kde byly podle čísel vyskládané boty od trojek po dvanáctky a stejně tak čapsy a přilby. Na zákazníky tu jsou opravdu vybaveni dobře. Svezla jsem se k jízdárně, kde jsem shlédla, jak probíhá taková výcviková hodina. Jezdili asi 25 minut (musím ale podotknout, že k placu to bylo min. 15minut). Slečna se tam snažila vysvětit třem svým svěřencům ustupování na holeň a po dokončení cviku nacválat. Měla bych k tomu jisté výhrady, protože dva z těch lidí neuměli sedět ani v pracovním klusu, ale jen jsem se dívala. Po několika pokusech jsme jeli zpět. Při našem návratu už byla nachystána další skupinka. Jako zaměstnanec jsem neuspěla, protože nepotřebovali nikoho na kydání, ale na výuku, na což se v angličtině rozhodně necítím. Nehledě na to, že nemůžu říci, že by mi bylo mezi "jízdárenskými" děvčaty dobře. Charakter je dosti podobný jako u nás.

Po této zkušenosti žádná další příležitost delší dobu nebyla a tak se naskytl inzerát až začátkem ledna. Inu zavolala jsem a vyrazila. Hned jak jsem dorazila do stájí, bylo mi jasné, že pokud potřebují pomoct s ježděním koní, bude to problém. Jednalo se totiž o polo klub. V jízdárně tedy měli především koně, ze kterých je žádoucí dosáhnout na zem. A to ne nohama. Nu, nechali mě svézt. Dostala jsem takovou "menší Kristýnku", což lidé, kteří mě na ní někdy viděli vědí jak vypadá, pro ty, kteří by mě snad nikdy neviděli, podotýkám, že měřím 190cm. Vyrazili jsme kolem polo hřiště, kde mají udělanou takovou tréninkovou dráhu. Jakmile jsme naklusali, kobylka byla naprosto úžasná, jemňoučká na hubu i na holeň. Užívala jsem si to. Kobylka se mnou neměla problémy a já jsem si říkala, že Koblížek by na dráze plesal. Pískový povrch z jemného, nebořícího se písečku asi 500m dlouhý. Každopádně ani zde jsem neuspěla. Paní mi řekla, že jsem very nice rider, ale jaksi dlouhá na jejich koně. Ale ihned mi dala kontakt na třetí stáj, kde jsem strávila celý zkušební den.

Třetí zkušenost je poměrně čerstvá. Opět jsem měla budík na půl šestou a půl sedmé sedla na kolo a vyrazila skrze Richmond park. V sedm jsem stála před stájemi. Kromě mě zde byly ještě další tři zaměstnankyně. Na 14 koní jsme tu tedy byly 4. Myslím, že zejména Ti z Vás, kteří pracují u koní, si dokážou představit, jaká to je pohoda. Také mám za sebou období, kdy jsem se sama starala o 17 koní :. Nakrmily jsme (poměrně málo, protože krmí 4x denně). Pak jsme vykydaly (opět do igelitových pytlů) a vyčistily koně. První věc, která mě zde zaujala, že mají asi 10 minut od stájí 3 venkovní boxy, kde má každý u sebe ohradu ne úplně malých rozměrů. Tady se koníci průběžně střídají. Někteří chodí sami, někteří po vícero, někteří zde zůstávají přes noc. Na to, že stáj je prakticky v Londýně, to hodnotím hodně pozitivně. Asi v osm přišla hlavní vedoucí, která přinesla plán dne. Bylo zde přesně rozepsáno, kdo kdy a na koho má jít jezdit. Paní se odebrala na jízdárnu asi 10minut vzdálenou. Co jediné se mi o této stáji podařilo zjistit předem, bylo to, že tato vedoucí je blázen do drezury. Koníci ve stáji byli smíšeného pohlaví, věku i rasy. Různí míšenci zejména. Všichni pěkně napapaní a relativně hodní. Od půl deváté začali chodit zákazníci. Každý měl samozřejmě komplet nachystaného koníka. No, ještě aby ne. Individuální hodina v této stáji stojí 55liber. Paní vedoucí kromě toho, že na "koňské zaměstnání" lidi poměrně slušně platí, jim ještě každý den dává hodinu a tak i já jsem měla nárok. Těšila jsem se, jak se svezu i když jsem měla trochu strach, jak budu termínům rozumět. Paní vedoucí ale byla naprosto zlatá. Připnula mě na lonž, vysvětlila mi, že bude mluvit pomalu, že mi rozumí, jak se cítím, protože občas učí francouzsky, i když neumí úplně fluent a tak jsem s jazykem neměla sebemenší problém. Jakožto odchovanec Ivy Štruncové, která celé ježdění zakládá na sedu, jsem si myslela, že když nic, tak že sedím celkem slušně. Paní mi to nevyvracela, ale po několika cvicích jsem seděla úplně jinak. Hluboko v sedle, které nebylo tak hluboké, bez křečí v nohách, s nohama hluboko spuštěnýma. Dokonce se jí povedlo mě i donutit nečumět do země. Hodina nebyla dlouhá a střídala jsem lehký klus, pracovní klus a krok. Nic víc. Přes to mi to dalo hodně. Paní mi neustále opakovala, že pokud chci jezdit vysokou drezuru, nejdůležitější věc je nezávislý, relaxovaný sed, ve kterém si jsem jistá. Pak mě pochválila, i když nepochybuji o tom, že chválí každého.

V poledne jsme opět nakrmili koníky i sebe a po obědě ještě přišli jezdit děti. Paní vedoucí, která odešla na jízdárnu kolem osmé ráno, se vrátila ve tři odpoledne. Ještě jedna věc, která mě překvapila, i dámy s blond načesanými vlasy i paní vedoucí měly při ježdění na hlavě přilbu. : Celý den jsme zakončili v půl páté. Což chápu, že opět pro ty, co u koní pracují, je nepochopitelné. Večer ještě dostávají koníci jednou nažrat. To už nevím, kdo dělá. Přijela jsem domů hotová, protože celodennímu pobytu venku jsem již odvykla, ale byla jsem plná zážitků, hlavně z jezdecké hodiny a také z toho, že lidé, se kterými jsem celý den pracovala, byli moc fajn. Tady jsem se uhnízdila a pravděpodobně se sem ještě podívám. Pokud budete mít zájem, zase se s Vámi podělím o zážitky z jezdeckého výcviku.