Ať je to tak či onak, skutečností zůstává, že koni průmyslová revoluce konce dvacátého a počátku jedenadvacátého století nesvědčí a nebýt jeho sportovního a společenského využití, tak v Evropě by koní bylo pomálu. To ale rozhodně neznamená, že kůň mění svoje životní návyky a že si libuje v podmínkách, které mu zhýčkaná a pohodlná západní společnost poskytuje. Myslím, že mnozí koně přežívají se skřípěním zubů, neboť v těch všech bandážích, průvlečkách a pod duchnou dek jim vlastně nic jiného nezbývá.

V dalším dílu si povíme něco o celostním pohledu na svět,ve kterém žijeme, a zaměříme se, jak jinak, na koně. Některé termíny si však vysvětlíme na člověku, protože je nám lidem bližší a lépe je pochopíme.

Svět kolem nás je složen z hmoty. Tu rozdělujeme na živou a neživou. Vlastností živé hmoty je její proměnlivost, která je dána pochody označovanými za životní procesy. Živá hmota je koncipována interaktivně. To znamená, že citlivě reaguje na změny v okolním prostředí. Své jednotlivé prvky ovlivňuje tak, aby byla zajištěna homeostáza, tedy stálost vnitřního prostředí. Se změnami probíhajícími v živé hmotě samé zase souvisí tok informací a energie, která je přenáší. Moderní fyzika redukovala různé druhy energie na pouhé čtyři. Jsou to silné interakce, slabé interakce, elektromagnetická energie a poslední je gravitace. Postupně s vývojem vědění se počet druhů energií snižuje. Tradiční dávné filozofické směry hovoří o energii nebo chcete-li životní síle. Číňané ji nazývají Čchi, Japonci Ki, sůfisti Baraka, Indové Prána, Kabala ji nazývá Čia a Kelti Nwyfre. Každý filosofický systém pro ni tedy má své označení. Co tedy ve skutečnosti tato životní síla je, jaké je její poslání v organizmu a jaký je její vztah k okolnímu světu. K zodpovězení těchto otázek se musíme obrátit k tradičním učením.

Velkou módou je odvolávat se na asijské filosofické směry, protože jsou nejrozpracovanější a hlavně se dochovaly dodnes. V zásadě to není nic proti ničemu, jen si musíme uvědomit, že v Evropě máme jisté odchylky přírodních podmínek a ty musíme respektovat. Zástupci tradičního asijského myšlení jsou Taoismus a jím ovlivněná tradiční čínská medicína a indická Ajurvéda. Jejich základem je duální chápání světa na principu Jin a Jang s jejich vzájemnou vyvážeností a harmonií, kterou zajišťuje tok síly Čchi či Prány, chcete-li. To vše probíhá ve kontextu pěti ročních období, charakterizovaných pěti elementy. Toto chápání vychází z původních šamanských kultů, ze kterých se zmíněné filosofické směry za dlouhá tisíciletí vyvinuly. V Evropě však máme výrazná roční období jen čtyři a to páté je velmi krátké. Je to přechod léta do podzimu, tedy takzvané babí léto. Z tohoto důvodu nelze stoprocentně použít tradiční asijské léčebné nauky, ale musíme je umět do evropských podmínek transformovat. Nicméně celostní popis a dělení živého organizmu pro chápání a řízení životních pochodů je identické.

Ve všech celostních léčebných systémech najdeme princip vyrovnanosti a harmonie. Již jsme se zmínili o principu Jinu a Jangu, jejich vzájemná rovnováha je dána známým symbolem nazývaným monada. Vidíme ho na obrázku 1.

Celý živý organizmus si můžeme rozdělit na určité organizační celky, které čínská tradiční medicína nebo lépe používejme širší název Sinobiologie, nazvala podle řídicích anatomických orgánů. Jestliže tedy hovoříme o orgánovém okruhu Ledvin, nemyslíme tím jen její fyziologickou funkci coby regulační a čisticí stanice tekutin, regulátor tlaku krve, homeostázy a jejich částečnou funkci krvetvorby. To jsou funkce ledviny jako anatomického orgánu. Orgánový okruh ledvin ale podle sinobiologie zahrnuje pod sebe ještě klouby, rozmnožovací orgány, část imunity a partnerské a sociální vztahy a také stresové reakce. Jednotlivé orgánové celky můžeme umístit do obrazce o pěti vrcholech. V tomto obrazci jsou zakresleny vzájemné vztahy mezi jednotlivými orgánovými celky. Tento pentagram vidíme na obrázku 2.

Vidíme na něm jednotlivé orgánové celky, sdružené vždy po dvou do jednoho živlového okruhu. Pouze živel ohně má přiřazeny orgány čtyři. Funkce orgánových okruhů však přesahuje funkci jednotlivých anatomických orgánů tak, jak je zná západní školská medicína a jak jsme si už vysvětlili na okruhu Ledvin. Anatomické orgány můžeme považovat za jakési vstupní brány nebo řídicí centra jednotlivých orgánových okruhů, kterými tyto celky můžeme ovlivnit. Sila Čchi protéká v pentagramu ve směru šipek po jeho obvodu a posléze i příčnými spojkami. Její tok je ovlivněn denním cyklem, ale i ročním obdobím. Celý okruh Čchi absolvuje a všechny orgány navštíví za 24 hodin. To znamená, že její maximum je v každém orgánu dvě hodiny.

Pentagram má zásadní význam pro diagnostiku a hledání příčin nemocí. U lidí se pro potřeby diagnostiky využívá metoda zkoumání pulsu. Říká se jí pulsová diagnostika. Ta se provádí pomocí palpace pulsu na předloketní tepně. Moderně se tato subjektivní metoda nahradila objektivním měřením elektrických potenciálů v takzvaných kontrolních měrných bodech. Metodu klinicky odzkoušel německý lékař Reinhold Voll (čti fol) a proto se jí říká EAV (Elektroakupunktura podle Volla). Podobné měření jsme prozatím jako první vyzkoušeli i na koních a psech a metodu nazýváme EAD (elektroakupunkturní diagnostika). EAD se od lidské EAV liší jak umístěním měřicích bodů, tak počtem měřených orgánových okruhů, ovšem diagnostické výsledky jsou obdobné. Objektivizace je důležitá hlavně proto, že umožnila vedení dokumentace a opakování diagnostiky při ověřování výsledků terapie. O této revoluční metodě si povíme v samostatné kapitole.

Celostní léčebné způsoby jsou tedy založeny na speciální diagnostice, která určí, ve kterém orgánovém okruhu došlo ke vzniku poruchy či chybové informace. Na základě tohoto diagnostického závěru se pak volí způsob terapie. Tradiční čínská medicína zná pět základních terapeutických postupů. Prvním je léčebná dieta, druhým dechová cvičení, třetím speciální gymnastika a masáže, čtvrtým bylinná terapie a pátým akupunktura. Studiem léčebných metod Druidů se můžeme přesvědčit, že i evropská kultura zná podobné léčebné postupy. Můžeme si to představit tak, že dieta a dechová cvičení přivádějí do těla dostatek Čchi, gymnastika napomáhá jejímu pohybu, byliny řídí jednotlivé orgány a akupunktura řídí tok Čchi. Důležité je, že při sinobiologické léčbě se většinou aplikuje všech pět typů léčby současně. Na to západní svět zapomíná a akupunktura se používá třeba pouze jako samostatná léčebná metoda. Totéž platí o bylinné léčbě. Výsledkem pak je daleko menší účinnost samostatných terapií, než kdyby byly aplikovány současně.

Když je tok životní síly někde omezen nebo naopak je jí někde přebytek, vzniká nemoc. Nedostatek Čchi si můžeme pro představu docela dobře nahradit nedostatečností funkce některého orgánu, například sníženou produkcí některého hormonu nebo omezenou hybností kloubu. Přebytku Čchi odpovídá například zánětlivý proces nebo překyselení žaludku. Jelikož ale orgánové celky zahrnují větší počet funkcí v organizmu než anatomické orgány, můžeme pomocí těchto metod účinně řídit i procesy, které medicína řídit neumí. Je to hlavně celá oblast imunitních reakcí, psychiky, reprodukce atd. Důležité je, že řízení probíhá díky diagnostice v místě poruchy a léčena je příčina a ne až následek.

Na tomto místě se konečně můžeme vrátit zpět k prvním dvěma dílům série o nekonvenčních terapiích, ve kterých jsme popsali odchylky života koní od přirozených podmínek. Také si v tuto chvíli můžeme ukázat, jak změna životních podmínek a prostředí, ve kterém koně žijí, ovlivňuje jejich přirozené životní procesy.

Z celostního pohledu je nemoc pouze poruchou informace, která je nesena sílou Čchi a nebo informace sice není chybná, ale je narušen tok přenosové energie. Při zahájení léčby musíme jako první upravit a stabilizovat tok Čchi a následně opravit chybovou informaci. Síla Čchi úzce souvisí s dechem a proto tradiční léčba dbá na dechová cvičení.

Dechová cvičení. Kůň stojící ve stádě se převážně pase, je uvolněný a klidný. Dechová frekvence je pomalá a dýchání hluboké. Hlava je skloněná k zemi. (viz obr.3) Okolní prostor je profukován čistým vzduchem a je jen málo znečištěn patogeny. Čpavek se v něm prakticky nevyskytuje. Když kůň stojí v boxu (il.obr.4), kde se nehýbe a nemá fyzickou zátěž a stojí s hlavou nahoru v nepřirozené poloze, tak i špatně dýchá. Dýchání je mělké a často stresové. To nemluvím o čpavkových výparech, plísních a bakteriích, které ve stáji kůň nezbytně dýchat musí. Teplota vzduchu je vyšší než odpovídá ročnímu období a kolísá při přechodech dovnitř a ven. Stájový vzduch mívá také daleko vyšší vlhkost. Z pětice samoléčících mechanizmů jsme tedy ustájením vyřadili přirozený dech.

Gymnastika - masáže. Koňská gymnastika je pomalý pohyb při pastvě, s hlavou nesenou nízko při zemi, s aktivními svaly hrudníku a krku. K tomuto mechanizmu patří i mechanika neokovaného kopyta a vzájemné opečovávání se koní ve dvojici navzájem. Kůň v boxu však stojí v nepřirozené poloze a nemá kontakt s jinými koňmi. Odpadl pohyb a vzájemné masírování, které koně milují. Můžeme vyslovit domněnku, že tkalcováním, kopáním do boxu, klkáním a podobnými zlozvyky si kůň pouze chce kompenzovat gymnastiku přirozeného pohybu.

Bylinná terapie a léčebná dieta. Kůň se na pastvině pase zhruba dvacet hodin, tedy téměř nepřetržitě. Tomu odpovídají i pasáže jeho zažívacího traktu. Složení pastvy si vybírá podle okamžité potřeby organizmu a pro zajištění pestrosti stravy se v přírodě stěhuje i na velké vzdálenosti. To zpětně udržuje gymnastiku svalů. Uzavřením koně do stáje a krmením pouze dvakrát a maximálně třikrát denně, jak je zvykem, dochází k omezení přísunu potravy na krátké časové úseky, výrazně se tím mění mechanizmy a enzymatologie trávení a vede to k jednotvárnosti stravy. Nepomohou pak ani vitamíny a stopové prvky podávané do jádra, protože vedou jen k další unifikaci stravy.

Akupunktura. V běžném koňském životě akupunktura nepřichází v úvahu, ale uplatňuje se v něm základní fyziologická vlastnost a poslání akupunkturního bodu jakožto ochranného prvku. Akupunkturní bod chrání organizmus proti pronikání vnějších elektrických polí do neurálního systému a do řídicích elektromagnetických polí, produkovaných fyziologickou činností vnitřních orgánů. Jeho funkce je dána umístěním akupunkturního bodu na povrchu těla a jeho elektrickými vlastnostmi. Je závislá na správné činnosti srsti a na přirozeném povrchovém klimatu kůže. Stříháním a dekováním koně se výrazně mění elektrické poměry na kůži, které mají svůj typický sezónní charakter a ten je těmito opatřeními narušen. To vede k poruchám v toku Čchi a následně k mnoha fyziologickým odchylkám, které v případě nakupení a nebo nějaké vnější ataky vedou ke vzniku onemocnění. To platí i o podkování, neboť akupunkturní dráhy u koně končí na korunce kopyt. Jelikož kůň v kopytě nestojí, ale je vlastně zavěšen za korunkový okraj, který díky rourkovité struktuře kopytní stěny částečně kopíruje podklad, ztrácí se podkováním přirozená deformace korunky. Tím se mění i poměry v jednotlivých akupunkturních drahách a opět se dostáváme k tomu, že je narušen přirozený tok Čchi.

Je toho mnoho, co v životě koně měníme a myslím, že zbytečně. Je nezbytné o tom psát a problémy nazývat pravými jmény. Vymlouvat se na 21. století je alibizmus. V neděli ve stájích kovali mladého hřebce a tak jsem se ptal, proč ho kovou. Odpověď zněla, "půjde k registraci a musí být proto okován".Stejně se ale ptám PROČ? Bude snad horší, když nebude mít podkovy? Možná bude o půl centimetru nižší, ale proto přece nebude horší hřebec a nebude mít proto horší původ? Tak proč ho kovat?