Závody na Vrchovině pro mě osobně začínaly o několik hodin dříve než pro ostatní. Tentokrát jsem měl za úkol odvézt 8 koní. Měl jsem sice k dispozici jablonecký náklaďák, ale i tak mě čekalo hodně ježdění. Když jsme všechny koně bezpečně vyložili u závodiště, začali jsme se seznamovat s překážkami na kolbišti a organizací akce. Čekalo nás spousta soutěží, které na jiných závodech nepotkáte. Vašek, který stavěl trasu, si poradil s pár natřenými klacky, bednami od zeleniny a pár stlučenými stojany a postavil parkury, za které by se nestyděl leckterý profík.

Dle rozpisu začala z "našich" první Lucka. Vrhla se po hlavě do 60cm parkuru a Johnánek si za mohutného povzbuzování Káji (macana) dojel svým osobitým tempem pro první místo. Všichni jsme byli nadšení a chválili je oba, ale to jsme ještě nevěděli, co nás čeká. Následovala soutěž stupňované obtížnosti do 80cm se žolíkem, do které bylo přihlášeno asi nejvíce koní. Natálka nasadila vražedné tempo a s Kačenkou, která měla evidentní radost z toho, že se běhá a skáče, si s jistotou dojela pro první místo. Nevím jestli měla Natálka větší radost z cen a prvního místa nebo z toho, že Kačenka nevyužila dlouhou táhlou louku za kolbištěm k úprku směr Jablonec. Z prvního místa Natálky jsem měl velkou radost i já a nebylo to jen z toho důvodu, že jsem si z jejích cen uzmul krásnou kšiltovku Svijany. Lucka se s Johnym pokusila zopakovat úspěch z první jízdy, ale i přesto, že Johnánek nepřekonal nijak své tempo "na jistotu" udělali jednu chybu a ta je odsunula na páté místo. I to byl ale úspěch, ze kterého jsme měli všichni radost. Další ceny si odvážely i naše spolucestující z Vratislavic.

Laťka se stále zdvihala a s ní i překážky. Natálka lamentovala nad tím, že se přihlásila do 90cm parkuru (to ale lamentuje vždycky), čímž si dělala alibi na případný neúspěch, skoky přes hrazení a jiné další vychytávky, které má s Káčou tajně nacvičené. Pokusila se ještě svým šarmem, zářivým usměvem a tělem modelky přesvědčit parkurového stavitele Vaška, že ty překážky jsou opravdu velmi vysoké a že by s tím měl něco dělat, což neprošlo a tak se začalo závodit. Přes její ujišťování, že to nezvládne a že to bude průšvih, jsme viděli další bezchybný parkur a Natálka si spokojeně kráčela pro další igelitku s cenami za první místo. Mašle se celému našemu "náklaďákovému" týmu postupně množily. My s Kájou jsme spokojeně popíjeli Svijany a lebedili si v tom, že jsme přivezli samé šampióny. Nachýlil se konec závodů a zbývala posledné prémiová disciplína - jezdecký poker.

Po skončení závodění nás už čekalo jen pár cest s koňmi a pak večerní odpočinek. Všichni se vrátili vpořádku a spokojení. Takhle nějak si představuji ideálně strávený den na závodech. Za sebe můžu říci, že už se těším na další.