V sobotu 20.6 se přepravník s logem Sdružení Rozcestník dvakrát otočil na Libereckém závodišti v Růžodole a tak se postupně začali procházet po místním areálu Koblížek, Johny a Kačenka. Netrvalo dlouho a s úsměvem na rtech a pobledlými tvářemi nervozitou se nás přiřítily pozdravit Jana s Johankou, které poprvé vyrazily na nějakou oficiálnější akci.

První start byl hlášen na desátou hodinu dopolední a sportovní klání jsme započali drezurou. Úlohu Z1 jsem četla 4x. Co bych pro známé z Frýdštejna neudělala. Hrdě jsem odmítla mikrofon, což asi pořadatele mírně urazilo a tak mi moje řvaní E- střední krok a podobně osolili pěknou dávkou decibelů s Bednou od whisky. Ještě, že holky uměly úlohu nazpaměť. Johanka se Sisim předvedla pěkný výkon, za který si posléze odnesla 2. místo. Jana má se Sazerim v obdélníku těžký život (asi jako každý, kdo se s plnokrevníkem rozhodne jít ve stopách Isabell Werth) a tak její výkon působil maličko nevyrovnaně. Podle mého názoru ale na to, že Janča byla nervózní až za ušima a Sazeri pravděpodobně nikdy v obdélníku nebyl, nepodali vůbec špatný výkon. Další jela Lucka s Johnym, kteří podle mého názoru zajeli svou životní drezurku. Johny sice chody na mistrovství republiky nemá a nikdy mít nebude, ale to v Ztkové úloze není až tak podstatné. Jediný problém byl s Johňánkovým cvalem na pravou nohu, který rozhodčí ohodnotili nulou. Jen díky tomu se Lucka umístila na prvním nedekorovaném místě. Posledním drezurním účastníkem z naší výpravy byl Koblížek s paničkou. I oni se sem přijeli připravit na první Rozcestníkovské hrátky, kde již opravdu o něco půjde. První půlku drezury Hanka zajela v rámci Koblížkových i svých možností korektně. Na druhou půlku jí z mého pohledu maličko nezbyly síly a tak vzorný posed a paty dole byly rázem ty tam. Nejdůležitější bylo udržet Koblihu ve cvalu. Natálka se přihlásila do dvou skokových soutěží a tak drezurnímu klání jen přihlížela.

Skoková soutěž psí výšky začala hned po drezurní. Lucka s Hankou šly hned jako druhá a třetí a tak jsme zvolili rozeskákání až na travnaté ploše. Koblížek šel relativně pěkně a až u posledního skoku (podle paničky) došel k závěru, že tento je třeba si nejprve prohlédnout. Já si myslím, že skok si potřebovala možná i tak trochu prohlédnout panička a tak ho skočili až na podruhé. Johny předvedl pěkný parkur a Lucka super vedení, ale bohužel díky krátkým nožkám nasbírali 2 trestné za čas. Ostatní postoupili do rozeskakování. Zde jsme mohli vidět 3 různé styly jízdy. Johanka jela standartně a to jí vyneslo 6. místo. Jana chtěla vyhrát a tak poněkud skočila do cíle dříve než Sazeri, což jí vyneslo diskvalifikaci a Natálka chtěla vypadat krásně a spořádaně, což jí vyneslo sice krásné fotky, ale 3 trestné za čas. Poučení do vyššího parkuru, kde ode mě dostala jasně nakázáno vyhrát, nebo alespoň bojovat o vítězství nebo už s ní nikdy nikam nejedu. Soutěží byla volba dráhy do 90cm. Myslím, že kurz parkuru jsme měly, resp. Naty, jedinečný. Nikdo jiný takový nejel, ale potřebovali jsme to vymyslet tak, aby to s maličko tramvajoidní Káčou utočila, a aby mezi každým skokem neobcválala půl parkuru. Natálka si vzala slova k srdci a s heslem není důležité vyhrát, ale pokusit se o to zajela moc pěkný čistý parkur a odjížděla z Liberce s mašlí za čtvrté místo.

Výjezdu rozhodně nelituju, myslím, že žádný zúčastněný ne a těším se, až se nám povede nějaký společný další. Možná by měl Tomáš začít přemýšlet o nějakém větším přepravním zařízení, abychom mohli jezdit společně I na delší výpravy. :-)