Horsemanship III a IV - Ranch Šťastná 13 - Nemšová
Trocha statistických údajů:
den konání: 10. - 13.7. 2009
místo konání: Ranch Šťastná 13 - Nemšová
kurzovné: 75 EUR (v kurzovném je 2x 10 LSD - Ľuborčánsky dolár)
účastníci: cca 35 diváků + 14 jezdců
účast z Rozcestníku: Tomáš, Kristýnka
Na tomhle kurzu jsem se domlouval přímo s Peterkem, když jsme se potkali na jednom z víkendových setkání u Vaška. Peterko mi říkla, přijeď, bude to fajn, uvidíš. Tehdy jsem ještě moc netušil, co se pod tím skrývá.
0. den (10. 7. 2009)
Nemšová je vesnice kousek od Trenčína, to je město kousíček, za Česko - Slovenskými hranicemi. Našel jsem si podle mapy a navigace trasu a naplánoval dostatečnou časovou rezervu. Dost jsem nad tím koumal, protože každá hodina, o kterou se zkrátí pobyt mojí Kristýnky v přívěsu, je dobrá. Chtěl jsem dojet do Nemšové tak nějak rozumně, takže jsme vyrazili už dopoledne. Po příjezdu do stáje si Kristýnka lebedila v ohradě, jako by věděla, že je potřeba odpočívat před dlouhou cestou. Naložili jsme v pohodě a vydali se směr Jičín, Hradec, Olomouc. Neměl jsem sebou prakticky žádné vyměněné peníze, takže jsem věděl, že mě u našich východních bratří čeká ještě hledání bankomatu.
Cesta byla tedy dost únavná a to jsem seděl na super sedačce v klimatizovaném autě. Chudák Kristýnka, ve vozíku strávila něco málo přes 7 hodin. Byl jsem rád, že jsem se rozhodl jet o den dřív než byl kurz a o den později odjet. Na místě byli jen místní a Peterkovi kamarádi a mezi nimi i Beránkovic rodina se svým karavanem. Už po prvním vkročení do "Idiot city" se mě zhostil zvláštní pocit. Za Kristýnkou a za mnou se zabouchla dřevěná vrata a bylo to jako když vstoupíte přes nějaké kouzelné zrcadlo do jiného světa. Stál jsem tam jak pako a zíral na uličku jako vystřiženou z amerického westernu. Nechyběl saloon, banka, obchod, kovářství, hotel. Uvítal nás vždy srdečný Peterko a ukázal, kde je ubytování pro koně a kde pro lidi. Všichni, co jsme přijeli, jsme bydleli na půdě domu přebudované na stylovou noclehárnu s velkými postelemi a oddělenými kójemi pojmenovanými po světoznámých horsemanech.
Ubytoval jsem se u Bucka Brannamana a šel obhlédnout zbytek "města". Kristýnka byla ustájena v kóji postavené z kovových dílců pro ohrady na dobytek, očuchávala se s okolními koňmi a spokojeně chroupala seno. Už když jsme přišli, tak se seběhlo pár dětí a obdivovali Kristýnku. Vypadalo to asi takhle: "jéééé, to je hezký koníííčééék, a má nějaký divný kohoutek, co to je za koníčkáááá, jéééé, jááá úúúúž vím, to je asi to ČééTééčko, jééééé, to je první ČééTééčko co vidím a nevypadá až tak špatněěééé, jééé hezkáááá" :-) Kritice místního kovbojského potěru neušlo ani moje sedlo, které se nad očekávání setkalo s pozitivním ohlasem. Pokračoval jsem v prohlídce a prohlédl si zastřešenou a ozvučenou kruhovku s posezením pro diváky (takovou si taky jednou postavím) a jízdárnu udělanou z bývalého pole. Peterkovi se podařil husarský kousek. Z opravdu velmi malého pozemku, kedné staré barabizky a několika náklaďáků ruzných rekvizit ze starého západu postavil svoje westernové městečko. Oskar všechno
krásně nafotil, takže se můžete pokochat ve fotogalerii.
Už když se skoro stmívalo, přijeli oba Bořánci. Vyložili si Oriona a Buckefala a přidali se k všeobecnému veselí. Večer jsme popíjeli vínko, klábosili, pojídali speciality místní kuchyně a užívali teplého večera. Balzám na mou duši a neskutečný odpočinek pro celého člověka zmítaného prací a stresem. Už tento večer jsem nelitoval, že jsme jeli tak daleko, a věděl jsem, že tady rozhodně nejsem naposled.
1. den (11. 7. 2009)
Ráno jsem se probudil relativně brzo, šel nakrmit Kristýnku a dal si výborná míchaná vajíčka s cibulkou a špekem :-) Když už jsem měl v žaludku jako v pokojíčku, začali se postupně sjiždět lidé na kurz. Objevili se nějací noví koně, pár lidí, kteří do prostředí zapadli jako kdyby nikdy nebyli jinde, ale taky pár vykulených jedinců, kteří po překročení prahu "Idiot city" vypadali stejně jako já včera. Dopoledne bylo v kruhovce bez koní. Vašík povídal jak na to všechno ze sedla, popisoval jednotlivá cvičení, jak je provádět za sebou, s jakými se při jejich provádění potkáme problémuy a hlavně, proč se to všechno dělá. Visel jsem jak hadr přes ohradu, popíjel dopolední pivko a dělal si poznámky. To Vašek ohodnotil poťouchlou poznámkou, že co si asi ještě můžu psát, když to všechno už vím. Po zkušenostech z předchozích kurzů, kdy jsem den po kurzu věděl půlku a 14dní po stěží desetinu, si beru blok a tužku všude. Během snídaně a pak ještě během oběda jsme ukecávali Vaška,
abychom už odpoledne mohli jezdit. To se nakonec podařilo, takže po obědě jsme se rozešli ke svým koním, nasedlali a sešli se všichni na jízdárně ohraničené opět ohradovými kovovými dílci.
Mikrofon si vzal Vašek i Bára a začali jsme. Nejdříve jsme si naohýbali koně, pokračovali rytmem v klusu a pak jsme se snažili koně navést tak, aby opisovali obvod jízdárny. Kristýnka byla docela fajn, byla ochotná, nevymýšlela žádné poťouchlosti, jak to má občas ve zvyku a dělala všechno, co jsem po ní chtěl. Nevím, jestli s emi to jen zdá, ale vždycky, když jsme na kurzu, mám dojem, že funguje o třídu lépe než když cvičíme sami doma. Možná je to tou atmosférou, možná nechce být za blbce, kdo ví... Zkoušeli jsme kroužky a reakce koňů na tlak otěží. Dělali jsme rozcházení, zastavení a to stejné jen do klusu a z klusu. Kristýnka mě opět překvapovala, všechno jí šlo úplně perfektně. Když už jsme byli úplně zmamlaní, uklidil jsme koně a odebrali se postupně svlažit vyprahlá hrdla a dát si něco dobrého k večeři.
Ještě než došlo na jídlo, tak se na jízdárnu vypustilo místní telátko Oskar a pár lidí s lasy. Peterko ke mě přišel, vrazil mi do ruky laso a řekl, že jdem lasovat. Já jsem to ale nikdy nedělal, tak jsem se bránil, že ne, že budu nejdřív jen koukat a pak, že se uvidí. To neprošlo, že prý nic nevykoukám, takže za pět minut jsem už stál uprostřed jízdárny, bojoval s tím naprosto neohebným a neustále se zamotávajícím kusem čehosi, čím se dá údajně chytit z koně kráva. No ale docela mě to chytlo, takže už po nějakých dvou hodinách jsem se cítil jistěji. Chytit z cca 8m dřevěnou krávu už mi docela šlo, tak jsem se vrhnul na pobíhajícího Oskara. Bylo to fakt dobré, šlo to pěkně. Poprvé v životě jsem si chytil do lasa krávu!! :-) Po lasování mi bylo jasné, že tuhle věc budu potřebovat doma, ale zároveň už jsem měl fakt hlad, tak jsem se, vybaven dostatečným množstvým ľuborčanských dolárov, vydal k místnímu bufíku pro něco dobrého. Den ustupoval do pozadí a na uličku Idiot city padal postupně soumrak.
Klábosení místních kovbojů a kovbojek však nebralo konce. Jedna láhev vínka střídala druhou. Ty co jsme dovezli sebou už byly dávno vypité. Už jsem ani nechtěl myslet na to, že tohle někdy skončí. Byl jsem tu jak doma, obklopen spokojenými lidmi a voňavým letním soumrakem.
2. den (12. 7. 2009)
Ráno probíhalo podle obdobného scénáře. Nakrmit kobylu a pak sebe. Peterko mi poskytnul pro Kristýnku jejich krmení, protože mě pochopitelně nenapadlo, vzít si vlastní krmení. Po druhém ranním kafi jsme šli opět všichni sedlat. Dnešní den měla vést Bára podle svého. Už když jsem lezl na koně, věděl jsem, čeho bylo včera příliš. Bolel mě zadek od sedla, ve kterém jsem strávil téměř 4 hodiny a pravá ruka od házení lasem. Bára začala svou hodinu úplně z jiného konce než Vašek. Přesto, že jsou tak podobní, tak jejich hodiny jsou dost odlišné, i když princip je úplně stejný. Dopolední cvičení jsme začali zajímavě. Učili jsme koně, aby se sám staral o rytmus a nedělali jsme to za něj my. Tohle cvičení se dělá proto, aby kůň naschvál nevyhledával situace, kdy musí porušit rytmus, tedy například, že se rozjede proti ostatním koním nebo ohradě. Naším jediným úkolem při tomhle cvičení bylo udržet koně v klusu a to za každou cenu. Vzhledem k tomu, že nás bylo na jízdárně 14, docházelo občas k situaci,
že se proti sobě po dlouhé stěně blížilo z jednoho směru třeba 7 koní a z druhého dva. Nikomu se ale nic nestalo, nedošlo k žádné srážce ani pádu. Koně po tomhle cvičení fungovali úplně jinak, sami si řešili daný chod a my mohli pracovat na jiných věcech. Pokračovali jsme ustupovaním předkem a zadkem a společně to kombinovali s couváním. Vše v lehkém pocitu, takže podmínkou byl podsazený kůň. Jak se blížil oběd, začala se na mě i Kristýnce projevovat únava, takže jsme ochotně opouštěli jízdárnu a šli si dát polední pauzu.
Čekala mě opět porce výborného oběda z místní kuchyně a točené pivko. Po obědě jsme se setkali na čerstvě uvláčené jízdárně, do sedla se mi lezlo už trošku ztěžka. Kristýnka byla přiměřeně zmamlaná, takže neodporoval av ničem a užívala si do sytosti každou pauzu, kdy Bára vysvětlovala a po ní se nic nechtělo. Na začátku odpolední části jsme byli všichni odměněni za účast šátkem ranče Šťastná 13. Začali jsme opět rytmem a pokračovali v trénování kroužků a obratů u ohrady. Nebudu to celé rozepisovat, vše mám poznačené v poznámkách a je to určitě popis přesahující dalece charakter naší kroniky. Za zápisky z koňské části bych rád poděkoval Adélce, která mě na kurzu provázela a za fotografie z obou dní Oskarovi, který se účastnil kurzu jako divák. Já bych totiž ani jednu z těchto věcí nebyl schopen stíhat. Cvičné odpoledne jsme zakončili slalomem mezi kužely, který se tedy konkrétně mě s Kristýnkou příliš nedařil. Kristýnka už se asi těšila na seno a až jí konečně dám už pokoj.
Po uklizení koně jsem si šel koupit laso. V rámci koupě lasa jsem měl kurz lasování v ceně, takže jsme se se sedlářem Radovanem Krkošem odebrali do kruhovky a začali od znovu (včera jsem musel vypadat jako naprostý pitomec). Dostali jsme se prakticky jen k tomu, jak to laso smotat, správně si odtočit smyčky a roztočit ho nad hlavou, aniž bych chytil sebe nebo svého koně. Bylo mi jasné, že budu doma muset pořádně trénovat, jinak se to nenaučim.
Během našeho lasování se z Idiot city začaly vytrácet účastníci kurzu a jejich koně. Navečer nás opustili i Bořánkovi a tak, když se do naší westernové uličky začalo plížit šero, už jsme tam byli jen my, Beránkovi a místní Dobešovci. Popíjeli jsme vínko a klábosili o všem možném. Po nějaké chvíli se debata začala ubírat jedním konkrétním směrem a to přemýšlením jak nejlépe vypéct Vaška a vrátit mu všechny ty kurzy, kdy si člověk připadal jako pako. Někdy po půlnoci už myšlenka s uspořádáním kurzu HorsemanshiTu měla jasné obrysy. Všechno se zaznamenávalo na hospodské lístečky, abychom nezapomněli. Vzhledem k tomu, že tomuto tématu bude věnován vlastní článek v kronice, už se k němu nebudu v tomto článku vracet.
3. den (13. 7. 2009)
Označení 3. den není úplně přesné. Nejednalo se o den kurzovní, ale o den, kdy jsme měli všichni dovolenou a hodlali si to ještě pořádně užít. Vstávali jsme trošku později, protože vína se při předchozím večeru vypilo poněkud více než v předchozích dnech. Přesto už jsme lehce před polednem seděli na koních a vyrazili pod vedením Peterka na vyjížďku po okolí. Peterko nám ukázal pozemky, které koupil a na kterých hodlá budovat nový ranch se vším všudy. Jak nám po cestě líčil svůj projekt, tak jsem si říkal, že už vím, kam budu jezdit na zahraniční dovolenou :-) Po návratu z vyjíždky nás čekala opět výborná bašta v podání zejména luxusně naložených stejků pečených na otevřeném ohniští. Jak se chýlil čas, bylo jasné, že se budem muset zbalit a vyrazit na dlouhou cestu k domovu. Kristýnka se ve svém stání tvářila smutně, všichni okolní koně odjeli a ona tam byla úplně sama. Naložili jsme všechny věci, Kristýnku a spolu s Beránkovými se vydali směrem Česko. Jeli jsme spolu valnou část cesty.
Pepa se svým karavanem a koňmi mířil na Plzeň, takže jsme se rozdělili až těsně před Prahou. Kristýnka zvládla cestu úplně bez problémů, ale byla na ní vidět velká únava z předchozích dnů.
Do své postele v panelákovém bytě jsem zmlácený a unavený z dlouhého cestování uléhal kolem půlnoci. Měl jsem za sebou 4 dny, které mi opět dali zcela jasně najevo, kudy vede cesta, kterou se chci dát. Ještě než jsem usnul, říkal jsem si, že musím udělat všechno proto, abych už nevstával do betonu a nemíjel denně nákupní centra plná lidí, kteří neznají nic jiného než supermárketové slevy a víkendové šopování.
Peterko, Zuzo, Vašíku, Báro, Pepo, Romano a spousta ostatních, díky za skvělý víkend mezi kamarády v perfektní atmosféře a dokonalém prostředí.