Individuální Kurz Horsemanship - Ranch 28
Trocha statistických údajů:
den konání: 29.6. - 3.7. 2009
místo konání: Ranch 28 - Oldřiš
kurzovné: 6.000,- Kč
účastníci: 3 lidi + 2 koně
účast z Rozcestníku: Tomáš, Kristýnka
Vůbec jsem nedoufal v to, že se mi poštěstí jet na týdenní kurz už v létě, ale stalo se. Vašek se mě na jednom z víkendových kurzů zeptal, jestli mám v tenhle týden čas, neváhal jsem a řekl, že přijedu. Nezapomněl poznamenat, že to není tím, že bych byl kdovíjak oblíbený, ale že spíš už ví, na jakou trubku se připravit :-)
0. den (28. 6. 2009)
Neděle byla jak dnem odjezdu na mou dovolenou a kurz tady v Oldřiši, tak zároveň dnem našich prvních letošních závodů, poznamenaných deštěm, problémem s prostory, kde je pořádat a prostě všeobecným shonem. Ještě k tomu navíc přibyly problémy v práci, které mi znemožnily se na to na všechno připravit přes týden nebo se alespoň trošku vyspat. Závody jsme nakonec zvládli skvěle a v čase v jakém jsem chtěl, i tak jsme bohužel vyráželi z Liberce s téměř hodinovým zpožděním oproti původním předpokladům.
Vezli jsme prázdný přívěs a místo na Prahu, jsme vyrazili na Pardubice, kde jsme měli nabrat čerstvě připuštěnou Kristýnku. Vše bylo domluvené, už stačilo jen dorazit a naložit. Přejímka koně v Pardubicích i nastupování proběhlo v pohodě. Doprovázeni červánky na obzoru jsme už měli jen jediný cíl a to útulný statek v Oldřiši. Dorazili jsme kolem 11. Bára už spala a Vašík byl ještě na cestě z nedělního kurzu v Javornících. Ubytovali jsme Kristýnku v boxe, ve kterém byla na jaře, a přivítali se s naší spolukurzovnicí Darinou a jejím "žirafákem". Na nic jsem se tak moc netěšil, jako na postel a spánek v útulné komůrce.
1. den (29. 6. 2009)
Vstali jsme všichni kolem osmé. Dali jsme si beze spěchu pořádnou snídani a já si začal plnými doušky užívat klidu a dovolené. Kristýnka už den před tím spokojeně zabořila hlavu do sena, žádný stres se nekoná, chovala se, jako kdyby si jen na chvíli odskočila a byla zase doma. Vstávalo se mi pravda trošku těžko, ale o to akčnější byla Darina, takže když jsem po snídani vylezl z baráku, Kristýnka byla už nakrmená. Sešli jsme se tedy všichni u kruhovky a začali s tím, co už umíme. Trénovali jsme základy ze země. Darina úplně od začátku, ale i na mém počínání našel Vašek spoustu zásadních chyb. Vyřešili jsme problém s částečnou otupělostí Kristýnky na některé pobídky z mé strany. Sice měla pak na zadku malinko jelito od "zoubků" na konci vodítka, ale fungovala nesrovnatelně lépe. Trénink ze země si vyzkoušela i Adélka, s jedním koněm co ho tu má Vašek na výcvik. Celkem jí to šlo, ale ani ji Vašek nešetřil. Pro zbývající dva, opírající se o kruhovku, byla chvíle mučení třetího jistým zadostiučiněním,
že nejen oni jsou taková jelita. Po tréningu jsme se šli najíst. Bára nám naservírovala kuře s rýží, takže jsem se hezky naprásknul a měl jsem takový ten plyšový pocit přes celého člověka.
Odpoledne nás ještě čekal trénink, ale šli jsme Báře s Vaškem trošku pomoci na jízdárnu vysbírávat kameny. Nebe se začalo trošku kabonit a sem tam se v dálce blýsklo. Po chvíli nás z jízdárny vyhnal déšť, který však po chvíli přestal, tak jsme šli znovu sbírat. Když začalo pršet znovu, už to vypadalo na delší dobu a náš úprk směrem ke stodole byl o to zběsilejší. Za čas jsme pochopili, že tohle bude na dlouho, ale ve stodole bylo fajn, venku krásný vzduch, tak jsme si povídali a pozorovali šňůry deště a okolo se tvořící potůčky. Zakuklená osoba, která se k nám po chvíli přidala byla Darina. Vašek s Bárou byli uvnitř baráku, tak jsme ve stodole probírali všechno možné. Venku zuřila bouřka, lítaly blesky a tam, kde dříve byla cesta, tekl slušný potok. Povídání přehlušila obrovská rána, záblesk a kouř asi 30m od nás. Cítil jsem zabrnění v nohách a bylo mi jasné, že uhodil blesk. Koně v ohradách se trošku poplašili, ale jinak vše vypadalo v pořádku. Zběžná kontrola místa záblesku neprozradila nic zvláštního,
pouze jsem za tu chvilku stihl docela dost zmoknout. Řeč se stočila na bouřky a blesky a za chvíli už přestávalo pršet, tak jsme se vydali zpět k domovu. Tam pobíhal Vašík s tím, že mu nefunguje v domě jedna fáze. Docvaklo mi to a první moje kroky vedly k ohradníkovému napaječi. Pohled, který se mi naskytl byl naprosto ojedinělý. V napaječi zela díra, jak kdyby ho někdo prostřelil brokovnicí. Vrátil jsem se zpět k ohradníku, kde uhodilo a zjistil, že je "ustřelený" kus lanka a očouzený jeden izolátor.
Dalším naším programem bylo už jen hledat rozbité spotřebiče a uvádět je postupně do provozu a zjišťovat rozsah poškození. Ještě týž večer jsme jich našli několik a naštěstí se nám podařilo zachránit disk z Vašíkova počítače, který omylem před bouřkou nevypojil. Den to byl opravdu vykutálený, ale všichni jsme se těšili na další.
2. den (30. 6. 2009)
Ráno jako vždy prosluněné. Darina pobíhala po dvoře a byla už určitě "strašně dlouho vzhůru". Tyhle lidi nechápu, vstane to v šest, tváří se to nekonečně šťastně, začne to vykonávat činnost, má to koordinované pohyby, nepotřebuje to kafe a vůbec je to ukrutně čilé. Já když vstanu před osmou tak prostě nefunguji, mám problém se trefit s kartáčkem na zuby a nahmatat rychlovarnou konvici. Tímto chci vyjádřit každopádně Darině dík, že se mi téměř každé ráno postarala o Kristýnku a tudíž mě ušetřila jejího nadávání "Už je devět!! a ty si mi nedal ještě ŽÁDNÝ žrádlo!!! Jak si to představuješ ty prevíte!!!". No ale dost, píšeme tu o kurzu. Dnes jsme se měli s Vašíkem vydat pod sedlem na nedalekou louku uprostřed lesa a tam trénovat. Vyrazili jsme tedy ještě dopoledne a za úporného vedra se těšili na trošku stínu.
Po chvíli jsme dojeli na rovnou louku uprostřed lesa, kde byl přijemnější vzduch než uprostřed polí nebo v kruhovce. Jen tak pro folklór dostala Kristýnka dvakrát bičem, protože měla dojem, že jsme se tam přišli pást. (vždycky v tuhle chvíli si představím, kdyby mě nutili chodit ve vepřový s knedlíkem a se zelím, co bych asi dělal :-) Darina byla na prvním kurzu a zatím za sebou měla jen teoretické kurzy ze země, takže se zpočátku Vašek věnoval hlavně jí. Kůň jí však příliš nepostál, takže kroužila kolem nás a bavila se s Vašíkem. Po chvíli se už Vašík skoro odmlčel a mluvila pouze Darina, a pořád kroužila a mluvila a kroužila a mluvila, svět byl náhle celý rozmazaný a bylo nám krásně. "TOME NESPI!" Vašík seděl na Buckefalovi asi 3m přede mnou a tlemil se mi do ksichtu, Darina kroužila kolem a mluvila :-) Kristýnka spala. Probudil jsem jí a začali jsme cvičit kroužky a váhu. Stále nám trošku vypadával rytmus a kroužky byly v místě, kudy se jde domů lehce nepravidelné.
Díky Vaškovým radám jsem si uvědomil některé chyby, kterých se dopouštím, a na kterých bude nutné zapracovat. Jezdili jsme po louce cca dvě hodiny, tak už bylo na čase vrátit se zpět. Kristýnka vyrazila závratným tempem (kdybych se nepovažoval za velkého horsemana, tak bych řekl, že mi "zdrhla pod prdelí") směrem k domovu, takže mi bylo jasné, že bude problém. Vašek se tlemil stále stejně, vždy když jsme ho ultrarychlým krokem nebo klusem předběhli. Pak mi poradil co mám zkoušet, tak jsme s Kristýnkou cca 20x zahučeli v poli a pak už kráčela poměrně spořádaně. Rozhodně ale nemohu říci, že by se spokojeně olizovala.
Po obědě jsme si řekli, že zase trošku popracujeme na jízdárně. Nikam jsme ale nespěchali, takže proběhla siesta a pak jsme teprve spolu s Vašíkem vyrazili něco dělat. Vašek usedl na traktůrek a vyrazil sekat (od té doby mu nepravidelně říkám veselý trpaslík). V úporném dusnu a vedru sekal asi půl hodiny než se snesl nevídaný liják. Než s traktůrkem stihl dojet domů, byl z veselého trpaslíka zmoklý trpaslík. Blesk střídal blesk a z nebe lili jeden kýbl za druhým. Bylo jasné, že z další práce nic nebude. V okamžiku, kdy začal přes hráz přetékat obecní rybník, usoudila Darina, že je třeba přeparkovat své Audi pryč od hráze. Já jsem znalecky prohlédl hráz a auto nechal stát, kde bylo :-) Jobovkou úterního odpoledne byl nález dalšího spotřebiče, který odpráskl včerejší blesk. Byl to okruh napájení ohřívače teplé vody. Sprchu ve studené vodě vřele doporučuji, dokonale vám to povzbudí tělo, mysl i hlasivky.
3. den (1. 7. 2009)
Po obědě jsme se vyjímečně nevydali na budoucí jízdárnu, ale pokračovali v ježdění na Markétce a Hugáčovi. Adélka nejdříve nasedlala Hugáče a myslím, že z té kobyly byla totálně nadšená. Dělala všechno, na co člověk pomyslel, žádné sprosťárny, prostě pohoda. V kruhovce byly v tu chvilí kobyly obě. Vašek poradil Adélce, aby zkoušela na Hugáčovi nahánět Markétku, jako by to byla kráva. Procvičí si tím udržení směru a navíc ježdění bude mít konkrétní cíl a smysl. Hugáče to náramně bavilo, za to Markétka byla takové nevrlá.
Když Adélka dojezdila, řekl jsem si, že vyzkouším půvab menšího koně a osedlal jsem si Markétku. Dal jsem jí svoje sedlo a Vaškovo udidlo a začal jezdit. Markétka byla hodně nervózní a čekal jsem, že mě každou chvíli umístí někam mezi prkna. Tak jsme zkoušeli základní prvky a když jsem jí moc nešahal do otěží, tak to šlo, řekl bych, velmi dobře. Jak už to odpoledne bývá, objevil se veselý trpaslík na traktůrku a vyrážel sekat výběhy. Zastavil se na chvilku u kruhovky, ve které jsem jezdil, poťouchle se tlemil a zeptal se jak to jde. Říkám, že dobrý, jen že je nějaká hrozně citlivá na hubu. Tlemil se dál a ještě než zařadil rychlost, tak povídá "Jojo, to asi trošku bude, ona totiž ještě nikdy neměla udidlo". Tihle Bořánci jsou hrozný! Nechají vás klidně nauzdit koně, který nezná udidlo a pak na něm jezdit. Na otěže jsem od té doby skoro nesahal a o to aktivněji jsem si vybíral "svou" mezeru mezi prkny. Když se Vašík vzdálil a začal sekat, nebylo pochyb, že začne brzo pršet.
A taky že jo. Trvalo to necelou hodinu a spustil se liják. Scénář ze včerejška se opakoval, přetékající rybník, proudy vody, foťák zapomenutý u kruhovky... CO??? Já nechal u kruhovky foťák!!! Ležel tam chudák asi čtvrt hodky v nejprudším lijáku.
Večer jsem měl o zábavu postaráno. Všude po pokojíku se sušil rozebraný foťák a já seděl na štokrdli a vyměňoval řídící jednotku k čerpadlu a bojleru. Ve výsledku je třeba konstatovat, že všechno dopadlo dobře. Čerpadlo čerpalo a foťák se tvářil, že není ještě na cestě do tranzistorového nebe. Ještě později dorazily nové dvě kobyly do tréningu. Následující den se jim už začalo řikat "blondýny". Rozmazlené zrzavé kobyly dávaly všem najevo, že jsou něco víc a mluvily zásadně pouze německy s kalifornským přízvukem. S nimi zároveň dorazilo neštěstí mého večera. Přítel majitelky, který je dovezl, byl unavený a potřeboval si odpočinout. Odpočinek jsme realizovali u láhve whisky. Zmamlali jsme se dokonale, tedy pokud mohu mluvit za sebe. Bohužel jsem nepředpokládal nějaké delší popíjení, tak jsem před tím realizoval jedno nebo dvě piva a nějaké to vínko k večeři. Noc byla zajímavá, ale o tom je asi lepší nepsat.
4. den (2. 7. 2009)
Tohle ráno bych asi nikomu nepřál. Milióny malých permoníčků s miliónem malých kovadlinek a dvouma miliónama malinkých kladíveček (v každé ruce jedno) se usídlili v mé hlavě a mlátili a mlátili. Nasedlal jsem správného koně (toho svojeho) a jel se učit něco nového. Tedy učit něco nového, snažil jsem se udržet se na koni, tvářit se spokojeně, tak že vnímám, alespoň občas kývnout, jako že rozumím a provádět alespoň s nějakým rozumným zpožděním cviky, které nám předváděl Vašek. Trénovali jsme hlavně couvání, které Kristýnce moc nešlo. Tedy pouze ze sedla, takže bylo jasné, že chyba je asi opět někde mezi "kolejí a trolejí", jak obvykle s oblibou říkám. Nějak to celé šlo, nebyla to žádná sláva, ale Kristýnka mě chápala a byla na mě velmi příjemná. Vůbec nezlobila, snažila se udělat vše co v mých kalných očích bylo rozpoznatelné a skoro vůbec nedrncala :-) No možná to nebylo tak hrozné, ale fakt je ten, že mi nebylo úplně dobře, takže ze čtvrtka si mimo toho, že mi začal fungovat foťák
a Kristýnka se chtěla stát mořeplavcem moc nepamatuji.
Je mi jasné, že vás nezajímá až tak můj poopicový stav jako to, proč se moje Kristýnka chtěla stát mořeplavcem. To bylo tak... Veselý trpaslík sedl odpoledne na traktůrek a vyrazil sekat trávu. Z toho už vám všem musí být jasné, že začalo co??? No přece pršet... Ale jak už to bývá na našem letním Horsemanship kurzu, nepršelo nýbrž na nás někdo z hůry lil jednu nebeskou káď za druhou. To že přetýkal rybník přes hráz vás už asi bude nudit, to chápu, ale tentokrát byl déšť natolik intenzivní, že se nám v ohradě vytvořila cca 3m široká řeka se silným proudem. V ohradě se v tu dobu pohybovala zrovna Kristýnka. Můj usušený foťák ji zachytil zrovna v době, kdy stojí uprostřed ohrady, na břehu této řeky a v očích se jí zračí touha postavit si loďku a poznávat daleké světy. A hlavně tedy odplavat ode mě, co nejdál, abych jí už neotravoval :-)
Odpoledne se udála šťástná událost. Vaškovi dorazily krabice s jeho novým DVD. Stali jsme se s Adélkou a Zdendou, kterému jsem bral také jedno DVD, prvními zákazníky, kteří si koupili DVD Richarda Caldwella přímo z krabice.
5. den (3. 7. 2009)
Kurz se nachýlil ke konci. I tentokrát se začínalo stejně. Dopoledne jsme vyrazili do kruhovky, tentokrát s Bárou a trénovali zbytek základů Vaquero ježdění ze sedla. Probírali jsme všechno od začátku, jen trošku jinak. Ten pocit kdy o něčem přemýšlíte a v hlavě máte jednotlivé volně poletující články blíže neurčeného řetězu asi znáte. Tak mě se ty věci začaly spojovat. Na každém kurzu přijdu na pár věcí, které dělám špatně. Je ale potřeba si sám doma trénovat, aby člověk věděl co mu nejde, ale zase nesmí dřít, aby si ty negativní návyky nezasunul příliš hluboko pod kůži. Dopoledne nás opět provázelo úmorné vedro, takže jsem se všichni už těšili na oběd do příjemně chladného domu. Odpoledne jsme ještě trošku pomohli
s vybíráním jízdárny od kamenů a já jsem se následně odebral k pojistkové skříni, kde bylo potřeba dořešit poslední následek blesku a mých experimentů s bojlerem a vyměnit vadný jistič.
Po výměně jističe jsem se ještě vydal s Bárou na delší odpolední terénní vyjížďku. Jela na Orionovi a předem mě varovala, že ho potřebuje "zmastit". Byla to legrace. Kristýnka byla kůň terénní a hlavně kůň stále v pohybu. Na to nebyla tak úplně zvyklá, ani já ne, ale byl jsem rád, že jsme jeli. Obhlédl jsem nové Bářiny cestičky, probrali jsme život od A do Z, našli několik krásných hub, které jsme nechali náhodným houbařům a měli možnost obdivovat několik nových přírodních lagun vzniklých po posledních deštích.
Tak to byl můj pátek. Večer se s námi rozloučila Darina a kurz skončil. Čekal mě ještě víkend, který jsem měl strávit v Oldřiši pomáháním na nově budované jízdárně a odpočinkem šedé kůry mozkové před návratem do všedního shonu v Liberci. Tenhle pocit zažívá asi skoro každý, kdo byl někdy u Vaška na kurzu. Jsem rád, že jsem tu mohl být a určitě sem rád pojedu znovu. Vašku i Báro, díky za nádherný týden.