Sezóna nám začala nabírat ty správné otáčky. Akcí přibývá a více než loni k nim patří i akce cizí. Letošní rok je ve znamení Horsemanshipu a nejinak tomu bylo i na těchto kurzech. Těšil jsem se na ně moc a se mnou se k Vaškovi vydalo ještě dalších 8 lidí. Strávili jsme tam 3 krásné víkendové dny a rádi se o to s vámi podělíme.

1. den (16. 5. 2009)

Letos po individuálním kurzu Horsemanshipu jsem si předsevzal, že tohle musí vidět lidi od nás. Alespoň tedy ti, co budou chtít otevřít hlavu a srdce a naslouchat. Vašek vyhlásil kurzy I. - IV. a tak jsem začal organizovat výpravu. Ze začátku jsem měl strach, aby se vůbec zaplnilo jedno auto. Obavy nebyly však opodstatněné. Na první kurz nás sobotní zamračené ráno přivítalo celkem 9. Rozdělili se do dvou aut a vyrazili.

Po drobných zmatcích a vzájemném seznamování během téměř 3 hodinové cesty jsme dorazili asi s 20ti minutovým zpožděním k Vaškovi. Ten už stál uprostřed kruhovky, usmíval se a vykládal o principech mateřské školky pro koně. Přesto, že jsem to slyšel už poněkolikáté, rád jsem se zaposlouchal a jako vždycky si našel něco nového. Lidí tam bylo opravdu hodně, na individuální práci s koňmi v kruhovce to rozhodně nevypadalo. Mezi osazenstvem byly opravdu nejroztodivnější typy, lidé všech kategorií. Za nějakou dobu se někteří osmělili a začaly padat první dotazy. Vašek trpělivě vysvětloval a vše ukazoval na svých koních. Všudypřítomná domácká a pohostinná atmosféra a hlavně stoprocentní pohoda způsobila, že čas letěl jako voda. První část skončila tak rychle jak začala a my se odebrali konzumovat domácí párky, které podával Vašek ve spolupráci se svou neteří Adélkou, která přijela s námi. Adélka se pak ujala i role pokladníka a všechny nás hezky skásla a po svém zaevidovala do prezenčního archu. I když počasí nepřípomínalo to, co jsem zažil v Oldřiši na jaře, byla docela zima. Použil jsem všechno své koňské oblečení, co jsem měl náhodou v kufru. V kruhovce jsme postupne videli Oriona, Buckefala a čertíka bertíka Hajama. Dost z nás (tedy těch, kteří dorazili z Jablonce) si i vyzkoušeli praktickou práci v kruhovce. Někteří šli dobrovolně, jiní byli vybráni jako demonstrace jaderné elektrárny :-). Den se blížil k závěru, zimy přibývalo a my se postupně začali, ač neochotně, sbírat na dlouhou cestu domů. Každý si odnesl něco a já dostal zase odpovědi na některé otázky, které mi vrtaly hlavou. Už jsem se nemohl dočkat přístího víkendu.

2. den (24. 5. 2009)

Na dvojku jsme se sešli o něco dřív, abychom nepřijeli zase pozdě. Cesta utíkala už o něco hladčeji a skutečně jsme dojeli včas. Lidí bylo o něco méně a počasí už od rána slibovalo pěkně parný den. Na tomhle kurzíku jsem potkal svého známého z kurzu Zaříkávačů a z Kaye Oskara. Měl sebou velký foťák, tak tu teď mám zásobu velmi pěkných fotek. S některými z nich se s vámi podělím ve fotogalerii. Zejména s těmi, na kterých mi to sluší :-) Zpět ke kurzu. Na programu bylo zopakování úplných základů práce s tlakem a mateřské školky koně a během dne nás čekalo úplné uzavření základních cviků ze země. Vašek tentokrát mimo oblíbených koní, kteří už nějakou tu hodinu v kruhovce strávili vzal i mlaďochy, kteří neměli za sebou téměř žádnou práci ze země. Při kurzu Vaškovi zdatně sekundoval kamarád ze slovenska, horseman Peterko. Ten byl u Vaška na návštěvě a vzpomínali spolu na nedávno zakončený výlet do Ameriky. Ten kdo chtěl, dostal opět možnost si některé věci vyzkoušet přímo v ohradě. Jelikož jsem tam přijel na kurz, tak jsem se vůbec neupejpal a v ohradě byl tak cca 4x. Vyzkoušet si, jak ty věci fungují s jinými koňmi je pro mě vždycky zajímavé a vždy když mám možnost trénovat s někým jiným než s Kristýnkou, tak neváhám. Opět se potvrdilo že mám problémy s přemírou tlaku, pojem jaderná elektrárna opět našel místo ve Vaškových komentářích k mému pachtění. Vašek nám tentokrát řekl i nějaké základy o obsedání koní a prakticky předvedl jakým způsobem se to dělá.

V poledne opět přišla přestávka s Adélčinými párky, tentokrát jí vydatně sekundoval Peterko. Během konzumace se rozvinula diskuze na různá témata točící se okolo koní. Dozvěděl jsem se od Oskara nějaké ty novinky s jeho novým rančem a domluvil se s ním, že pro něj dojedu a pojedeme spolu k Peterkovi na Slovensko na společný tréning. Navíc se mi podařilo s Vaškem domluvit sponzorský dar do našich cen na akce Sdružení. Dostali jsme hromadu knížek a DVDčko, až jsem to skoro nemohl unést. K večeru jsme litovali, že nemůžeme ještě posedět a vydali se na dlouhou cestu k severu. Ještě šestkrát se vyspíme a pojedem znovu, hurá!

3. den (30. 5. 2009)

Na kurz č. III nás vyhmátlo opět vypečené počasí. Lilo jak z konve. Cesta z Liberce byla pro mě a pro Natálku delší než pro ostatní osazenstvo, které cestovalo se Zdendou v autě. Tentokrát nás nedoprovodili někteří z předchozích kurzů a přibyla Kristýna z Mnichova Hradiště, kterou Zdenda nabíral cestou. Já s Natálkou jsem měl cestou splnit dvě důležité mise a to dovézt Kristýnku do Nemošic k panu Müllerovi a stavit se v Bangu pro ceny. Naše cesta tedy začínala o hodinu dříve než u ostatních. Všechno jsme hladce zvládli a dorazili jen s malým zpožděním. Já osobně jsem byl docela vyřízený, ale těšil jsem se na kafe a věděl jsem že mě první půlhodina u kruhovky a silné kafe postaví na nohy. K počáteční, spíše špatné náladě přispělo i to, že jsme byli nuceni zrušit naše závody v Lučanech. Když jsme dorazili, tak ještě příliš nepršelo, jen občas se přehnala nějaká přeháňka. To se však odpoledne změnilo a lilo tak, že mi propršel můj kožený klobouk. Vašek celou dobu seděl na koni. Předvedl nám záludnosti, které na něj připravil Buckefal a Orion. Celý den jsme dělali mateřskou školku pro koně ze sedla. Bylo to fajn. Zase opět spoustu nových informací, zase spoustu nápad jak cvičit některé věci, co před tím nešly, desitky zodpovězených otázek. Doma člověk v tréningu vždy jen "cupitá" směrem dopředu nebo váhavě přešlapuje na místě, ale na kurzu se vždy pohnou ledy a člověk poposkočí o kus dál, uvědomí si chyby a může hledat cestu zase o kus dál. Odjížděl jsem zase jako vždy s hlavou jak pátrací balón, ale s novou motivací do práce. Během kurzu jsme se však dozvěděli i jednu špatnou zprávu a to zrušení kurzu č. IV pro nezájem jezdců. Odjížděli jsme promoklí, ale spokojení. Už teď se těším na individuální kurz, který si střihneme na začátku léta spolu s Kristýnkou a Adélkou.

Kurzy Horsemanshipu jakékoliv úrovně u Vaška v Oldřiši mají nejen vysokou informační hodnotu, ale mají v sobě i zvláštní atmosféru, kterou to místo dýchá. Jezdím tam rád, i když tam prý mají duchy, a vždycky si tam báječně odpočinu. Doporučuji tu návštěvu všem dobrým lidem a Vaškovi přeju všechno dobré a aby mu vydržel elán, se kterým dělá svou práci.