Individuální Kurz Horsemanship - Ranch 28
Trocha statistických údajů:
den konání: 16.-21. 3. 2009
místo konání: Ranch 28 - Oldřiš
kurzovné: 6.000,- Kč
účastníci: 2 lidi + 2 koně
účast z Rozcestníku: Tomáš, Kristýnka
Seběhlo se to všechno strašne rychle. Od Vaškova telefonu, že se mu uvolnilo na poslední chvíli místo na kurzu, až po nedělní odjezd Kristýnky se stihlo stát hrozně moc věcí přesto, že šlo dohromady asi o 4 dny. Předmětem tohoto vyprávění však jsou zejména zkušenosti a lapálie související přímo s kurzem. Takže půjdeme na to. Budu se snažit si psát takový nějaký deníček, abyste věděli den po dni, jak se nám tu s Kristýnkou daří. Jsem přesvědčený, že si to rádi přečtou i třeba v Londýně :-)
0. den (15. 3. 2009)
Ranch v Oldřiši je od Liberce docela dost daleko, takže jsem se na přesun začal chystat už ráno. Dal jsem si pořádnou snídani a jal se balit vše potřebné. Když jsem měl sbaleno a nakoupeno, popadl jsem obě sedla (teda jedno mi odnesla Natálka) a všechno ostatní a naložil přívěs a auto. Tady se ještě musím vrátit do "-1" dne. To byl totiž den, kdy jsem si jel na Novou Ves k Chýši pro svůj zasněžený zaparkovaný přívěs. Na příjezdové cestě asi 50m před přívěsem mě překvapila cizí auta. Po mém dotazu co tam dělají, mě Petr sdělil, že jsou souseda a že na té cestě je tolik bahna, že tam auto neprojede. Ano skutečně, je to ta stejná cesta po které jsem potřeboval odvézt svůj 800kg přívěs. Sousedi přeparkovali, s Petrem jsme odházeli sníh od přívěsu, já jsem zapnul na autě všechny terénní funkce, které to má a po připojení přívěsu se už jen modlil. Přívěs si s autem na blátivé cestě dělal skoro co chtěl, nicméně se mi nakonec podařilo vycouvat a ani si při tom příliš nezaprasit auto a nerozmydlit zcela cestu.
Tak a teď už konečně k odjezdu. Z Liberce jsme odrazili s lehkým zpožděním, které jsme ještě natáhli u Luboše, kde jsem si domlouval nové ustájení. Na Příkrý za Kristýnkou jsem dorazil s hodinovým zpožděním, naložil všechny věci, krmení, nandal Kristýnce chrániče a poprosil Danu, aby za námi šla zavřít zadní rozporku. Kristýnka nastupovala vždy bez problémů, nebyl tedy důvod se domnívat, že to bude jinak. Opak byl pravdou. Rozhodla se, že do přívěsu prostě nepůjde. Znal jsem tyhle stavy z dob, kdy jsme s Janičkou začali jezdit na závody a nebylo mi zrovna nejlíp. Dana po chvíli zápolení zavolala kamarádku, která nám pomohla. Po téměř hodinovém boji byla Kristýnka uvnitř. Mě však bylo jasné, že se jí pryč nechtělo a že budeme mít u Vaška co trénovat. Na 300km cestu jsme vyráželi s dvouhodinovým zpožděním a bylo mi tedy jasné, že dorazíme pozdě za tmy. Cesta proběhla klidně a bez dalších problémů s několika zastávkami na kontrolu jak je a jestli nespadla deka. Po vyložení měla Kristýnka lehce
odřený ocas. Budu jí muset koupit chránič. Je to jeden z nedostatků nového přívěsu. Koně s určitou výškou a délkou, kteří jezdí tak, že se zapřou o zadní tyč s tímhle mohou mít problém. V boxu se Kristýnka zorientovala velmi rychle, zabořila hlavu do žlabu a tvářila se jakoby nic. I seno jí zachutnalo, takže se zdá, že nakonec jediný, kdo byl psycho byl páníček :-) Povídání o komůrce a o všem ostatním nechám na zítra, ať toho tu není moc. Teď už šup spát, ať zítra v kruhovce funguju :-)
1. den (16. 3. 2009)
Večer, když jsem si řídil budík na 7, tak jsem si řikal, jsem na ranči, budu vstávat brzo. V komůrce pro kurzisty se spalo luxusně, vstávat se mi moc nechtělo, ale v půl osmé jsem se přemluvil, protřel oko a šel zkontrolovat do stáje madam, jestli je taky vyspalá do růžova. Podle všeho ji moc nescházelo, takže zbývalo pořádně se nasnídat a připravit se na hodinu, která měla začínat v 9. Čekala nás bahnitá kruhovka, zatažené nebe, déšť, zima a vždy usměvavý Vašek. První šla se svým koněm Hanka a já se díval. Přišlo mi to všechno jasné a říkal jsem si, že to je pohoda. Na Hance bylo vidět, že tu není poprvé a nějaké trénování má už za sebou. Mě nejvíc zaujalo, že jí fungoval perfektně rytmus. Jedna pobídka, pak totálně vypnula, bavila se se mnou a s Vaškem a kůň kroužil kolem kruhovky. V duchu jsem si říkal, že jsem fakt zvědavý na Kristýnku. Asi po hodině jsme přišli na řadu my. Vašek řekl, ať ukážem, co umíme. Měl jsem trošku trému a navíc se naplno projevila nejistota, že to co dělám je správně. Po
pár minutách se mě Vašek zeptal, co jsme dělali. Tak jsem mu řekl, že obě oči. Odpověď byla jednoznačná: "Aha, takže zpět, všechno špatně". Vyměnili jsme si místa a Vašek šel do kruhovky. Kristýnka dala najevo naplno svůj temperament a chvíli se snažila být "větší hřebec" než Vašek, což jí tak úplně neprošlo. Asi po 10min chodila přesně tak, jak Vašek chtěl. Celou dobu vysvětloval, mluvil, ukazoval. Za chvilku jsem měl hlavu jak balón a stál jsem s hůlkou s praporkem opět uprostřed ohrady. Hlavní problémy: pomalé reakce, strnulost a neschopnost se povolit. Některé věci mi začaly fungovat, ale Kristýnka začala lehce pajdat na přední nohu, tak jsme pokračovali nácvikem rytmu v kroku a pauzy. Cvičil jsem tedy hlavně já, Kristýnka tam byla jen jako indikátor toho, jestli to dělám dobře.
Ještě před obědem jsme se dohodli, že dáme Kristýnku a valáška od Hanky společně do ohrady a půjdeme se najíst. Snesli se vpohodě, my jsme dali rychlý oběd, pomohli Báře trošku ve stájích a šup zpět do kruhovky. Chvilku jsem koukal na Báru jak pracuje s neobsedlou zrzavou kobylou. Moc se mi líbilo, jak tu mají všechny koně výborně naohýbané, budem to muset začít s Kristýnkou dělat taky, protože to, co jsme zkoušeli pak odpoledne, byla docela bída. Když Bára uvolnila kruhovku, přišli na řadu zase naši dva koně. První šla zase Hanka. Kristýnka si jejího koně velmi oblíbila a začala klasicky závislačit. On na tom byl podobně, takže otočit ho pak v kruhovce směrem zády k ohradě s Kristýnkou nebylo úplně jednoduché. Jsem zvědavý na pátek, určitě budou chtít jet vedle sebe v přívěsu :-) Na odpoledne jsme dostali domácí úkoly, Vašek byl naložený ve vaně a my se pachtili v bahnité kruhovce. Když jsme skončili s našimi koňmi dostali jsme povolení si vypůjčit ještě dva koně od Vaška a Báry. Teprve na prvním
z těch dvou koní jsem pochopil, co je špatně. Narozdíl od Kristýnky totiž pokyny dokonale znal a při práci s Hankou to bylo poznat na první pohled. Reagoval na všechno na první ťuk. U mě se tvářil na řadu mých pokynů dost zmateně. Naučil mě toho spoustu. Na dalším to bylo zase o něco lepší. Kdyby vám tedy někdo někdy nabízel na cvičení i svoje koně, neodmítejte, jako jsem to v duchu před tím dělal já. Každý kůň, který vám projde rukama, vám má co dát. Zamilovaný páreček našich dvou svěřenců jsme nechali v ohradě, já si ohřál čaj a teď jsem tu s vámi :-) Dneska si ještě projedem DVDčko, které Hanka ještě neviděla a já si asi ještě počtu něco o tom, co jsme dělali dneska. Jestli se mi v makovici má ještě něco spojit, tak ať je to čerstvé :-) No a ještě něco, dneska si musím namazat sedlo (Natálko nesměj se!!!), protože ho prý budu potřebovat.
2. den (17. 3. 2009)
Máme za sebou druhý den kurzu. Dnes by zápis mohl vypadat hodně jedoduše: bahno, zima, bahno, bahno, bahno, zima, Kristýnka, bahno, čaj s griotkou, bahno, kosa jak sviňa, zatracený bahno, kosa, kosa, Kristýnka, bahno, nenávidim bahno, zabahněná Kristýnka, zabahněný Vaškovi koně, zabahněný Bářiny koně, kosa jak sviňa, boty od bahna, bahno, čaj s rumem, rum s čajem a s bahnem :-)))) No to je sice docela vtipné a docela to i vyjadřuje podstatu, ale informační hodnota je nulová. Začali jsme lehce po deváté. Kristýnka zhubla fakt docela znatelně a zároveň se i dost znatelně zamilovala, což dokazují kompromitující fotky ve fotogalerii. Nevím, jestli jsem vám to už říkal, ale v kruhovce bylo bahno a byla pekelná zima :-) Tentokrát jsem začínal já s Kristýnkou. Pracovali jsme na pauze, na rytmu a na posílání koně na kruh. Vše jsem těžce nezvládal. Mám zásadní problém se uvolnit a vypnout. Kristýnka i ostatní koně to cítí a proto mi některé cviky nefungují vůbec a některé špatně. Vašek mi celkem podrobně
vysvětlil, co dělám špatně a hlavně, proč to všechno nefunguje. Pracovali jsme relativně dost dlouho a myslím, že jsem se opravdu dost naučil a vím na čem pracovat a jak. Jedno z doporučení bylo, koupit si flašku slivovice, abych byl trošku uvolněnější. Hanka šla se svým koněm hned po mně. Koník začal celou lekci tím, že podlezl vstup do kruhovky a byl chvíli zcela svévolný. Hanka z toho měla trošku psycho, ale za chvíli už bylo všechno dobré. Vašek s ní dnes pracoval zejména na osobním prostoru, do kterého jí kůň poměrně často a nevybíravě lezl. Snažil se jí přesvědčit, že v sobě musí najít kus chlapa a razantně koni naznačit, kdo je jednička a kde je její prostor. Oba jsme tak měli zadané úkoly na odpoledne. I přesto, že nám Barunka donesla čaj, odcházeli jsme z kruhovky docela dost zmrzlí, oproti včerejšku se dost ochladilo, i když už pršelo jen pomálu. No a všude bylo bahno :-)
Na oběd odněkud Hanka vytáhla zmražené maso, takže jsem se nechal pohostit a bylo to luxusní. Po půl druhé jsme opět vyrazili ke kruhovce. Měli jsme před sebou dva vlastní koně a ještě nám tři další půjčili. Trénovali jsme, to co nám Vašek dopoledne vysvětlil a přidali jsme si k tomu pár prvků z DVD, na které jsme koukali včera večer. Vřele doporučuji igelitový pytlík na konci hůlky a dělat s ním podobné vylomeniny, jako dělá Vašek na DVD. Zajímavě na to reagovali i naše koně, kteří už jsou dávno obsednutí natož ti půjčení, kteří ještě sedlo neměli. S Kristýnkou jsme trénovali rytmus a pauzy. Vysvitlo sluníčko a tak to bylo zejména pro mě velmi příjemné. Pro nezasvěcené, pauza znamená, že stojíte se svým koněm uprostřed ohrady a máte vypnuto na nulu. Kůň si při tom klidně může i zchrupnout. Asi poprvé v životě jsme měli stoprocentní pauzu, Kristýnka se úplně vyfoukla, dala hlavu dolů, přivřela oči a neřešila vůbec nic. Rytmus se cvičí tak, že "dám koni povel třeba do klusu a i když v té kruhovce
umřu a najdou mě až za dvě hodiny, tak uprostřed budu já - mrtvej a kůň bude kroužit kolem ve stejném rytmu jaký byl poslední povel". Nevěřil jsem tomu, jak to může fungovat, ale Hanka to tu předvedla hned první den úplně bez problémů. Kristýnka to ještě tak úplně nemá nacvičené, ale i přesto jí to jde velmi dobře. Když jsme dokončili vlastní koně, dali jsme je do ohrady, ať se tam cukrují a vzali si Hajama (čti hadžama), což je syn Hadiji (bílá arabská kobyla, která je na Vaškovo DVD jako poslední). Drobný šedý arábek, tak trošku čertík, nám i včera velmi dobře reagoval na vše, co jsme se učili, takže jsme postupně vyzkoušeli všechno, co nám nefungovalo stoprocentně s našimi koňmi a samozřejmě i výše zmiňovaný igelitový pytlík, což byla fakt legrace.
Další na řadu přišla Modroočka, drobná kobyla s rybím okem. Holky co byly minule na kurzu si stěžovaly, že v kruhovce nefunguje. Hanka šla první. Je pravda, že nic nebylo zadarmo a tak jednoznačné jako s Hajamem nebo s našimi koňmi, ale šlo to. Na mě bohužel nedošlo, protože se Modroočka odřela na noze při obratu, takže jí to Bára vyčistila a vydezinfikovala a nechali jsme ji být. Posledním dnešním koněm byl Tinker, asi to není jeho jméno, ale prostě se mu tady tak říká. Tinker je cizí kůň, který sem přišel před několika dny jako zkažený s tím, že tahá na vodítku každého, kdo na něm zrovna visí. Dostali jsme od Báry konkrétní úkoly na čem máme dělat s tím, že pak přijde ke kruhovce a zkusí mu sedlo. Upozornění obsahovalo i to, že nedává obě oči a pauzy jsou dost nevýrazné, protože nemá žádnou důvěru k lidem.
Začala Hanka s tím, že první úkol byl odvést ho na vodítku v pohodě od stáje ke kruhovce, což se bez problémů podařilo. Práce v kruhovce byla standardní, jen obě oči byly dost nevýrazné. I přesto se to Hance asi dvakrát velmi pěkně povedlo. Pak jsem si Tinkera převzal já. Docela to šlo, koník, na to v jakém přišel stavu, reagoval velmi pěkně, takže jsem měl radost. Navíc se mě asi po půl hodině ujala Bára a dělali jsme některá cvičení na vodítku pod jejím vedením. Bářin způsob předávání informací během práce i samotný Tinker mě nadchnul. Když jsme končili, už se smrákalo a pohled na hodinky naznačil, že je šest pryč. To znamená, že jsme pracovali přes sedm hodin. Nevím, jak Hanka, ale já byl zmamlaný celkem dost. Dopsal jsem teď kroniku, i když jsem si říkal, že se na to vyprdnu :-) A teď musím namazat konečně to sedlo. Bára mi k tomu donesla na DVD nějaké pěkné westerny, tak mi to rychleji uteče. No a ještě něco. Moje sedlo NENÍ od bahna, boty už teď taky ne, ty se suší na peci. Ráno je musím namazat :-)
3. den (18. 3. 2009)
Dnešek byl prvním dnem v sedle. Počasí se umoudřilo, bylo relativně jasno a svítilo sluníčko. Přesto, že to vypadalo, že je teplo, tak foukal vlezlý vítr, takže dnešek byl dnem, kdy jsem byl jednoznačně nejvíc zmrzlý. Dnes jsme měli pracovat i s Vašíkem na koních, takže ve třech koňolidech v kruhovce. Vašík na pro začátek řekl, ať je trošku "zmordujeme" než na ně nalezeme. Měli jsme za úkol to udělat najednou s oběma koňmi. Ve dvou lidech to ale nešlo, tak vždy působil jen jeden, tedy já nebo Hanka a hlídali jsme si oba koně. Pak Vašek řekl, že je máme poslat oba různými směry. Namítl jsem, že se srazí, na to se Vašík jen smál. Koně evidentně neměli s touto situací zkušenost, takže se skutečně párkrát srazili. Pak ale pochopili, že to se po nich nechce a už se mě i Hance je dařilo držet bez problémů v tempu, dokonce v jiném chodu a proti sobě. Vašík si pak přivedl Appaloosu Buckefal (nevím jestli se to tak píše správně), vysvětlil nám nasedání na koně a mohli jsme začít. Ukázal nám
ješte v klidu cvik, který naohýbá koně a navíc mu dělá velmi dobře (Kristýnka mi při tom párkrát usnula). Vysvětlili jsme si pobídky pro uvedení koně do pohybu a opět byl kladen důraz na rytmus a správné načasovnání. K tomu jsme přidali i pobídku do klusu, která je naprosto stejná a Vašek nám vysvětlil i to, jak se reguluje rychlost v tom kterém chodu, ale s důrazným upozorněním, že to nemáme zkoušet, dokud nebudeme mít uzavřenou kapitolu o rytmu. Dál jsme probírali obrat kolem předku s pomocí holeně a otočením hlavy. Teorie u těchto cvičení bylo spoustu a zpočátku jsme oba dělali většinu věcí špatně. Zkoušeli jsme to tedy až do oběda.
Po obědě jsme měli za úkol trénovat zase to, co jsme se naučili dopoledne. Já jsme se chtěl ještě vrátit na zem zpět k rytmu, protože to je věc, která je hodně důležitá a nám to ještě tak úplně nefunguje. Hanka, chtěla být v kruhovce sama a pracovat v sedle, takže s emi polední pauza trošku protáhla. Na návštěvu taky dorazila Lenka, která tu původně měla být na kurzu s Hankou. Tak nás sledovala celé odpoledne u kruhovky, zabalená do všeho co měla a zmrzlá jak preclík. S Kristýnkou jsme pracovali více ze země a vraceli se k rytmu pauze a posílání na kruh. Zkoušeli jsme pak i couvání ze země a obrat kolem předku, opět ze země. Nakonec jsem jí na chvíli dal sedlo a zkoušeli jsme věci, co jsme se naučili dopoledne. Předchozí práce ze země nesla své ovoce, takže všechno fungovalo úplně výborně a o 100% lépe než ráno. Poprvé jsem měl pocit, že dělám s jiným koněm, než jsem v neděli přivezl. Po odsedlání si Lenka půjčila Modroočku (nejmenuje se tak, ale já jí tak říkam :-) ) a šli
jsme ještě na procházku na ruce. Večer jsme byli od Báry všichni pozvaní na večeři, takže jsme si dali výborné Boloňské špagety a víno a semleli jsme, co se dalo. Vašek se ale poměrně brzo odebral směr kancelář a řešil svoje pracovní povinnosti. Kolem půl desáté jsme rozpustili sešlost, protože i Bára potřebovala ještě něco řešit a bylo potřeba jít rozumně spát a těšit se, co připraví zítřek.
4. den (19. 3. 2009)
Ráno nás přivítalo zasněženou krajinou, bezvětřím a teplotou těsně nad nulou. Čtvrtek je posledním dnem s Vaškem. V pátek nás bude učit Bára, protože Vašek si musí vyřešit jiné pracovní povinnosti a o víkendu má kurz. Když si uvědomím, že Bára s Vaškem mají 15 koní, některé své, jiné v tréningu, o všechny se musí postarat a velkou část z nich i odjezdit, navíc tu mají kurzisty a ještě k tomu jsou ty všechny papíry a agenda související s fakturacemi a pořádáním kurzů, tak moc nechápu, jak to všechno stíhají a ještě se při tom usmívají.
V kruhovce jsme se měli dnes ze sedla učit zbylé základní jezdecké úkony. Tedy couvání, zatáčení, obrat kolem předku v pohybu a obrat kolem zádi, také v pohybu. Koně jsme opět nejdřív "zmordovali" ze země a pak teprve lezli do sedla. Opět následoval výklad jak máme co dělat a opakování ze včera. Dnes se projevil zvláštní fenomén. Co šlo Kristýnce, to nešlo Pegasovi a obráceně. Takže na každém koni jsme vyřešili, jak se poprat s případným problémem. Až do oběda jsme pod Vaškovým vedením zkoušeli nové i staré cviky a zjemňovali práci z předchozích dnů. Po skončení lekce jsme se vydali ještě na 3/4 hodiny do terénu. Hanka si chtěla venku zkusit klusnout a já jsem chtěl dát Kristýnce možnost se projít jinde než v kruhovce. Bohužel se ukázalo, že problém, kvůli kterému jsme sem jeli, stále přetrvává. Kristýnka, i přesto, že jsme byli se známým koněm, který byl naprosto vpohodě začla frkat a být nervózní. Otočili jsme se tedy na cestu k domovu a krok, který předváděla se v žádném
případě nepodobal tomu, kterým šla od stáje. Bude to ještě třeba pořešit s Bárou. Odpoledne, tedy až dopíšu tenhle odstavec, nás čeká opakování z dopoledne a s Vaškem jsem domluvil, že vyzkoušíme i nakládání. Fotky sem snad přidám večer.
Odpoledne trošku povolil sníh a v kruhovce to začalo vypadat trošku jako v úterý. Trénovali jsme postupně s Hankou všechny ty obraty a cviky a samozřejmě já s Kristýnkou i oblíbenou pauzu. Kristýnka už jevila značné známky únavy a občas trošku zakulhala na přední nohu. Nechtěl jsem jí moc honit, takže jsme to s prací nepřeháněli. Trénovali jsme hlavně ze sedla a já si začal navečer psát soupis všech těch cviků a postup jak se dělají a proč. Trošku jsem si uvědomil, že z toho budu mít už po týdnu maglajs, což se tak trošku projevuje právě teď, kdy dopisuji zpětně kroniku. K nakládání jsme se bohužel už nedostali, protože jsme skončili s tréninkem v kruhovce pozdě a Vašek byl někde pryč s dětmi.
5. den (20. 3. 2009)
Den s Bárou začal ihned po nakrmení králíků :-) což byla Bářina každodenní povinnost. Odebrali jsme se do kruhovky a Bára nás vyzvala, abysme jí ukázali, co jsme se naučili s Vašíkem. Projeli jsme postupně všechny cviky. U řady z nich jsme zjistili, že si je moc nepamatujeme a děláme to buď blbě nebo nepříliš efektivně. Všechno nám tedy znovu vysvětlila, tak trošku po svém, takže jsme se na tu stejnou věc podívali jinýma očima a pro mě to znamenalo, že se mi teprve teď spoustu věcí propojilo. Základem celého uspěchu je všechny ty hrozně jednoduché věci dělat naprosto precizně a se správným načasováním. Opakování se protáhlo hodně přes poledne. Každý jsme s Hankou byli v kruhovce se svým koněm asi 2 hodiny. Bára nám sice na začatku řekla, že neučí, protože to neumí vysvětlit, ale celé ty čtyři hodiny mlela a mlela a já tedy rozhodně nemůžu říct, že by to bylo o ničem.
Dopolední část znovu ukázala, jak hrozně důležité bude popsat si všechna ta cvičení, aby člověk nezapomněl.
Odpoledne bylo opět opakovací. Pracovali jsme si s vlastními koňmi, ale času už moc nebylo, takže jsme to nepřeháněli. Odpoledne jsme taky vyzkoušeli nakládání. Vašek jen odložil kolečko na dvoře, houkl na Báru, že za 5 minut je zpět a odebrali jsme se s Kristýnkou k přívěsu. Vzal si drezurní tušírku, stoupl si s frkající Kristýnkou před přívěs a začal nám vysvětlovat, jak je to s nakládáním. Po několika minutové teorii přistoupil k praxi. Asi za minutu byla Kristýnka uvnitř aniž by šel kdokoliv před ní. Nevím, kdo z toho byl víc překvapený, jestli já nebo ona, ale každopádně to byla rychlovka. Zopakoval to ještě třikrát, pak prohlásil, že se vrací ke kolečku s hnojem a předal nám bič a Kristýnku, ať si to zkoušíme. Zkusil jsem si to asi třikrát a předal Kristýnku Hance. Ani ta s tím neměla problém. Uklidili jsme sakypaky a já měl zase něco k přemýšlení.
Večer jsme se rozloučili s Hankou, pro kterou si už po obědě přijel přítel. Já zůstával do soboty, protože jsem nechtěl jet s Kristýnkou na noc a Vašík s Bárou mi dovolili ještě do soboty zůstat.
5 + 1. den (21. 3. 2009)
Vašek brzy ráno odjel na kurz, takže jsem se s ním už neviděl. Dopoledne jsem pomohl Báře ve stájích, protože měl přijet majitel Tinkera, kterému Bára chtěla v kruhovce ukazovat proč už nezlobí při vodění na vodítku a kde byl předchozí problém. Po vyřešení stájí a odjezdu pána od Tinkera jsem šel ještě s Bárou a Kristýnkou na vodítku na procházku, aby mi poradila, co dělat s tím, když mě Kristýnka začne předbíhat a moc se žene dopředu a snaží se šéfovat a popřípadě být psycho. Bára mi ukázala pár metod, jak tyto věci opravovat. Po návratu jsem si už jen sbalil, naložil Kristýnku a vydali se na dlouhou cestu k novému domovu v Liberci - Šimonovicích ke kováři Kyksovi.
Tímto článkem jsem se chtěl s vámi podělit o báječných 6 dní strávených v Oldřiši u Vaška a Báry Bořánkových. Chtěl bych jim tímto poděkovat za mnoho nového, co mě naučili i za perfektní atmosféru na ranči. Moc rád se tam vždycky vrátím a moc rád budu na kurz vzpomínat.
