Do Pardubic jsme dojeli akorát na čas, takže jsem si ještě stačil dát kafe a usadit se na balíku slámy, ze kterého bylo dobře vidět do arény a program mohl začít. Nabídka hřebců se od minulého roku poměrně obměnila, takže jsme viděli celkem dost nových zvířat. Každopádně tatínek vybraný pro Kristýnčino hříbátko byl jednoznačně nejlepší. Někteří hřebci nám předvedli, jak dokážou pozlobit své ošetřovatele a během předvádění si třeba sundat ohlávku, vyválet se nebo se případně nenechat chytit. Rozvádět se o podrobnostech a hodnotit jednotlivé hřebce postupně tady příliš nechci. Nejsem v daném tak úplně odborník, takže pro mě to byl hezky strávený den. Pokochal jsem se pohledem na ušlechtilá zvířata, domluvil s panem Mullerem další postup v připouštění, nafotil spoustu fotek, v čemž mi vydatně sekundovala Natálka a vrátil se spokojeně domů. Už se moc těším na hříbátko.