Stromy pomalu žloutnou, v Jizerkách se objevují mlhy, den se krátí, přichází podzim. No a s podzimem přichází oblíbené akce snad skoro všech koňáků - Hubertovy jízdy. Letos u nás na severu Huberty odstartovala Prezidentská chata. Sice se říká "to nejlepší nakonec", ale pochybuji, že laťku, kterou nasadil Cecil o prvním říjnovém víkendu ještě letos někdo překoná.

Huberty na Prezidentské se vyznačují tím, že jsou skvěle organizované a bez problémů je zvládají i začátečníci. Proto jsme si ráno trošku přivstali a zcela bez obav vyrazili jen na provazové ohlávce směr Královka. Protože jsme si nepřivstali až tak moc, tak jsme jeli trošku svižněji, protože schytat trest hned na začátku si nepřál nikdo natož Ivan, který nám na jaře s natrženými vazy předvedl kozáčka a bylo na něm vidět, že to má v živé paměti.

Dojeli jsme na čas, všude spoustu koní, mezi kterými se pohybovali organizátoři ve svítivých vestičkách. Napsali nám na tvář fixem číslo a dostali jsme obligátního panáka na posilněnou. Po té, co dorazili úplně všichni jsme se vydali na trasu, na které nás čekaly tradiční soutěže a samozřejmě i hon na lišku. Z Prezidentské vyrazilo na cestu po Jizerkách celkem 58 koní. Přáním všech bylo se v takovém počtu i vrátit. Vyjížďku vedla Simona a pole uzavíral střídavě Cecil a Hanka s Koblížkem. Trasa se táhla po zapadlých cestičkách, o kterých jsem ani nevěděl že existují, po druhé straně hřebenu Bedřichovských sjezdovek. Většinou byla ale dost široká pro dva i více koní vedle sebe, takže jsem si stihli povědět všechno, co jsme měli na srdci. Potkali jsme zase lidi, které člověk kolikrát nevidí celý rok nebo se s nimi jen náhodou míjí při vyjížďkách během roku.

V okamžiku, kdy se pole jezdců zbrzdilo, bylo jasné že jsme narazili na první soutěž. Tou bylo překonat vytyčený úsek v kroku a během toho se otočit kolem své osy v sedle. Docházelo tak k paradoxním situacím, kdy se v zatáčce objevil klusající kůň s jezdcem, který seděl proti směru jízdy. Kristýnka to ale zvládla na jedničku a tak jsme pokračovali dál k místu, kde se přenášelo vajíčko. To byl pro nás opět velmi snadný úkol, takže jsme nahlásili číslo jezdce (nahlásil jsem ho já, Kristýnka byla uražená, že jí dali tak snadný úkol a s nikým nemluvila) a předali nerozbité vajíčko a lžíci. U následujícího úkolu se čekalo nejdéle. Cecil totiž někde vyhrabal bandu dobrovolných hasičů s trambusem plným vody, kteří v lese pomocí plachty vytvořili vodní bazének. Ten museli jezdci s koňmi překonat tak, že kůň vlezl do vody všemi kopyty. Pro více jak polovinu jezdců to byl téměř nesplnitelný úkol. Pro nás to nebyl žádný problém, ještě jsme si párkrát hrábli a pocákali si zadní nohy. Myslím, že Kristýnku trošku mrzelo, že to bylo tak mělké a kalné a nemohla dělat bubliny, jak to má ráda. Následoval průchod mezi krásnými barevnými popelnicemi a na posledním stanovišti nás čekaly balíky se senem o dvou velikostech, které bylo nutné přeskočit. Kristýnka s kopytem v nose a se mnou na zádech přeskočila samozřejmě ty větší.

Po soutěžích jsme se přesunuli zpět na sjezdovky, po kterých jsme přišli a tam měl nastat hon na lišku. My víme jaké jsou naše kvality (umíme dělat bubliny ve vodě, nosit vajíčka a skákat přes balíky), tak jsme se nikam dopředu necpali. Nahoře na sjezdovce už čekali dříve zmiňovaní dobrovolní hasiči, s kterými bylo domluveno, že až spustí sirénu, tak se vyrazí. Siréna se rozlehla sjezdovkou a stádo téměř šedesáti koní se hnalo vpřed. Země se houpala, odletovaly drny a malá tyčka s přivázaným ocasem se velmi rychle přibližovala. Kristýnka běžela jak o život, takže jsme předběhli celkem dost koní, ale stejně jich ještě hodně zůstalo před námi. Těsně před ocasem jsem periferním viděním zahlédl padající postavu a pak několik koní, jak se jí snaží vyhnout. Byli jsme od toho ale relativně daleko, takže jsme se vydali za opuštěným koněm, kterého nakonec chytila nějaká rychlejší slečna. Spadnuvším byl pan Malec, který byl mezi prvními třemi u ocasu, ale najel si příliš daleko a neuseděl velký náklon ze sedla, odcházel po svých i když lidé, kteří to viděli z blízka tvrdili, že "jich pár dostal". Později jsme se dozvěděli, že to odnesl zlomenou lopatkou. Posíláme mu tedy na dálku energii a přejeme, aby se co nejdříve uzdravil.

Po uklidnění koní a srovnání celé skupiny jsme, opět krokem, pokračovali dolů sjezdovkou a namířili si to zpět k Prezidentské. Kristýnka trošku zlobila, asi by chtěla ještě běhat, ale po čase se uklidnila a už bez dalších problémů jsme dojeli zpět. Holky jsme odsedlali, hodili jim granule (kdyby si Cecile nevěděl od čeho tam je ten kroužek bez trávy, tak tam jsme Káče nasypali granule :) a dali jim odpocovací deky. Sami jsme si smlsli na výborném masu a pivku a pomalu se chystali domů. Měli jsme před sebou ještě dlouhou cestu a nechtěli jsme zmeškat večer.

Po zajištění potřeb koní, rychlé sprše a hození se "do gala" jsme vyrazili zpět na Prezidentskou. Těšili jsme se na soud a samozřejmě i na Cecilovu hostinu, kterou se vždy blýskne. Soud byl nesmlouvavý, trestů bylo bezpočet, zpívalo se, tancovalo a došlo i na předvedení "nepřiměřeného trestání koně". Bohužel jsme byli i svědky drobného nepochopení významu trestů od jedné potrestané jezdkyně, ale svým způsobem ji trošku omlouvá věk, jde přeci jen o zábavu, o nic jiného. Vyhlášení soutěží bylo pro nás též velkou poctou, s Kristýnkou jsme vyhráli třetí místo v soutěžích (Lucka s Johnym byla druhá) a Zdenda s Martinou vyhráli zvláštní cenu pro nejkrásnější pár. Večerem provázela živá muzika, sud piva, obložené mísy a hlavně hromada kamarádů. Pilo se všechno, co teklo a klábosilo se snad úplně o všem, samozřejmě ale hlavně o koních. S přibývající hodinou ubývalo hostí, až nakonec zůstalo jen nejtvrdší jádro. No ale protože já jsem tentokrát vyměkl dřív a hospodu za sdružení zavírala Jana, tak by ten závěr měla dopsat spíš ona, jestli si z toho ještě něco pamatuje.

Na závěr bych chtěl hrozně moc poděkovat Cecilovi a jeho skvělému týmu. Víme až moc dobře jak složité je uspořádat byť i jen průměrnou akci, natož takovouhle výjimečnou. Budeme se na našem Hubertu teď v sobotu snažit v kvalitě alespoň dorovnat, tak nám držte palce.