Jedno malebné páteční odpoledne jsme věnovali návštěvě Drtinova statku v malinké vesničce Hněvšín nedaleko Slapské přehrady. Na první pohled je to obyčejný statek, ale pohled druhý napoví o mnoho více.

Ale začnu od začátku, jak jsme se k tomu všemu dostali. Na počátku tohoto roku se jeden z našich kamarádů Zdenda, zúčastnil kurzu nebo chcete-li semináře zabývajícího se úpravou kopyt podle MVDr. Strasserové. Celý kurz byl zejména o filosofii, s jakou je třeba ke koním přistupovat. Našeho kamaráda metoda a zejména celá filosofie velmi zaujala a my jsme samozřejmě nedočkavě očekávali s čím se z kurzu vrátí. Třídenní akce se konala pod záštitou pana Vydry na statku v Hněvšíně, kde již řadu let působí. Není tady asi dostatek prostoru k vyjmenování všeho, co jsme se dověděli nového, každopádně jsme se rozhodli pana Vydru navštívit.

Slovo dalo slovo a po výměně několika málo e-mailů jsme sedli do auta a vyrazili z Prahy směr Hněvšín. Představy o statku, o poměrně známém českém herci, o koních a vůbec o všem co nás čekalo jsme měli různé a víceméně mlžné. Něco málo informací jsme si zjistili z web stránek Hněvšínského statku, ale ty se zabývají téměř výhradně akcemi zde pořádanými, takže jsme čekali spíše překvapení.

Po příjezdu na statek nás čekalo obyčejné vesnické stavení s řadou hospodářských budov a se standardním počtem věcí, které se budou určitě někdy hodit, na dvoře. Na dotaz, kde je pan Vydra mávla sympatická dívčina rukou někam k ohradám, tak jsme se vydali tím směrem. Vaška jsme potkali jedoucího na valáškovi menšího vzrůstu, v ruce dvě vodítka s dalšími koňmi a za skupinkou se přiměřeným tempem ubírala kobyla, která byla zcela na volno. To byl okamžik, kdy jsem měl začít fotit, abyste z toho taky něco měli, ale to se bohužel nestalo. Všichni, až na Vaška :-), měli pouze provazové ohlávky a tvářili se náramně spokojeně.

Během sprchování koní jsme Vaška vyzpovídali o všem co nás zajímalo. Dozvěděli jsme se mimo jiné, že je to úplně normální člověk, který s koňmi začínal "konvenčním působem", jako asi my všichni. Vyprávěl nám o jeho postupném přechodu k přirozenému chovu koní a o své snaze přiblížit své čtyřnohé přátele co nejblíže podmínkám, které měly koně před několika stovkami let. Vysvětlil nám i důvody, proč se k tomu všemu postupně rozhodl. Během cesty na pastvinu nám vyprávěl o sdružení Třetí kůň, které s několika přáteli založili, aby cíleně podporovali myšlenku přirozeného chovu koní a s tím související úpravy kopyt a dalších mnoha činností.

Pastvina, na kterou jsme došli, byla asi kilometr vzdálená a jak nám pan Vydra prozradil, pouze dočasná, než si výběh určený pro jeho koně odpočine po zimním provozu. Do výběhu, který je upraven pro přirozený chov, nás zavezl terénní čtyřkolkou, která jak sám řekl, je jeho nepostradatelným pomocníkem (výběhy v Hněvšíně čítají, jestli si dobře pamatuji cca 20ha). Musím konstatovat, že jsem asi ještě neviděl lepší výběh pro koně. Součástí výběhu byl menší lesík, prudký i mírnější kopec, kus rovinky, luxusní přístřešek proti horku, bazének z oblázků, kde jsou nuceni koně být, když stojí u napajedla, tvrdší i měkčí půda, prostě vše na co si jen vzpomenete.

Po návratu z ohrady jsme se rychle rozloučili, protože pan Vydra spěchal zpět do Prahy. Jen těžko lze vylíčit na této jedné stránce vše, co jsme viděli. Jen je myslím nutné konstatovat, že jsme se v praxi setkali s tím, co znamená, nebo my si to alespoň myslíme, návrat od všech pitomostí za stovky a tisíce korun, které lze pořídit v každém obchodě s jezdeckými potřebami, zpět k přírodě. Na statku v Hněvšíně jsme určitě nebyli naposledy a máme další místo na mapě, kde si můžeme zapíchnout špendlík s nápisem "sem se vždycky rádi vrátíme".