Cvičitelský kurz pokračoval druhým praktickým víkendem. Tento víkend měl za úkol zdokonalit účastníky v jezdeckém umění a upozornit je důrazně na chyby, ke kterým se bude přihlížet u zkoušek.

Tentokrát jsme se neúčastnili celého víkendu, ale pouze nedělní části. Jana je v posledních dnech díky škole dost vytížená a po zkušenostech z minulého víkendu raději ušetřila tolik potřebné peníze a raději se připravovala do školy na státnice. Na cestě nás doprovázela i kamarádka Bára ze Lhoty se svým koněm, která měla na rozdíl od Jany dokonale vyčištěné jezdecké boty. My jsme opět jako vždy reprezentovali s veškerou ctí socky z Jizerek :-) Účelem naší účasti byla cvičná jízda drezurní úlohy, která bude obsažena v závěrečných zkouškách. Na tuto úlohu měl i při nácviku dohlížet špičkový drezurní trenér a rozhodčí, pan Zdeněk Beneš.

Tentokráte mě velice příjemě překvapily výkony přítomných účastníků trenérského kurzu. Ti dostali za úkol po jednom připravit adepty cvičitelského kurzu na pokud možno bezchybné projetí drezurní úlohy před rozhodčím Benešem. Výkony jednotlivých účastníků byly stejně jako minule poměrně rozdílné.

Jana nicméně úlohu zvládla celkem bez problémů a chyby, které jí p. Beneš vytkl nebyly žádným překvapením. Bude je pilně trénovat, čas ještě zbývá.

Opět jako minule bych se rád pozastavil nad organizací kurzu a přístupu jednotlivých pořadatelů a lidí, kteří by právě tento kurz měli utvářet a být odborným garantem. Doneslo se k nám spousta zkazek o předchozích dvou dnech, čímž jsme se jen ujistili o tom, že jsme udělali dobře, že jsme dojeli až na neděli. To ale rozebírat nechci u toho jsem nebyl, takže lze jen těžkou soudit.

Co mě ale značně překvapilo byl přístup rozhodčího p.Beneše během závěrečných jízd účastníků kurzu. Měl jsem za to, že jeho úkolem je účastníky sledovat a po projetí celé jízdy nebo i během ní jim vytknout chyby a poradit jim, jak je napravit. Většina lidí, kteří se kurzu účastnili jsou studenti, kteří mají velmi hluboko do kapsy, ale přesto byli schopni si nějak peníze na kurz a velmi drahé soustředění v Hradišťku sehnat a zaplatit. Řada z nich musela pár měsíců šetřit a napracovat desítky hodin po různých brigádách, jen pro těch pár minut v obdélníku, které pro ně jsou zásadním okamžikem celého soustředění. Židle pro rozhodčí v písmenu A drezurního obdélníku však po většinu času zela prázdnotou. Většina lidí vjížděla do obdélníku a zdravila "naprázdno". Pan Beneš trávil velkou část času zády k jezdcům družným rozhovorem se známými nebo telefonováním. Všichni jezdci předváděli to, na co se celý víkend a vlastně mnohem déle před tím připravovali. Věřím, že není nic zábavného se dívat na lidi, kteří se sice snaží, ale vpodstatě dělají pořád ty stejné začátečnické chyby a jedou jen takovou nějakou podřadnou cvičitelskou úlohu, jak tam dokonce jednou padlo. Ale pane Beneši, ti lidé si to zaplatili a ne zrovna drobnými! Zaplatili si to proto, že chtějí něco dokázat a posunout se dál. Pokud to dělat nechcete, tak to nedělejte, věnujte se svým soutěžím na národní úrovni a toto přenechte někomu, kdo nebude mít třeba takovou prestiž, ale bude mít o kurz a jeho úroveň alespoň nějaký zájem.

Z přístupu ČJF a lidí, kteří v ní něco znamenají jsem velmi zklamaný. Už chápu, v čem je rozdíl dělat koně pro radost a dělat je pro úspěch a peníze. Kdo chce tento rozdíl poznat na vlastní oči, vřele doporučuji účast na některé z akcí konaných v Hradišťku.