Na našich Hubertech bývá už tak trochu pravidlem, že počasí je chvilku tak a chvilku zase jinak. To byl i důvod proč jsme uvítali azyl na Chýši. Ráno dlouho před začátkem jsem přivezl Kristýnku, na které jsem měl letos Huberta odjet a pustil jí do připravené ohrady. Vyklidil jsme stodolu a připravili vše kolem. K mému velkému údivu se vše stíhalo pohodově. Půl hodiny před srazem se začali sjíždět první jezdci, letos nás bylo asi nejméně ze všech sdruženíovských Hubertů. Vzhledem k tomu, že jsem poprvé dělal lišku, tak jsem to celkem uvítal. Bohužel letošního Huberta poznamenaly už na počátku dvě smutné události. Dvě z našich nejvěrnějších účastnic Johana a Natálka se nezúčastnily se svými koňmi. Johaně se nepodařilo naložit a Natálčina Kačenka měla zdravotní problémy. Naopak nás ale po dlouhé době navštívila delegace ze Bzí a poprvé se zúčastnil i Míla z dalekého Machova. Po přivítání a úvodním panáku jsme se vydali vstříc zakaboněnému nebi. Řadu z nás ale povzbuzovala plná placatice, takže nešvary počasí nás nemohly rozhodit.

Hanka s Luckou nám připravily letošní trasu včetně přírodních překážek. Tu jsme absolvovali bezpečně včetně Malé a Menší, které se vezly spolu se mnou na Kristýnce. Menší se chvílema sice dělalo špatně, ale to bylo proto, že narozdíl od Malé, která byla v kapse mého kabátu, byla Menší přivázaná k sedlu. Po cestě střídavě pršelo a občas vykouklo na chvilku slunce, placatice se tak postupně vyprazdňovaly. Na dlouhé louce nad Lučany se už na připraveném provaze houpala šavlozubá veverka Scrat, která letos ochotně převzala roli návnady, po které šli všichni jezdci. Dostih byl letos dlouhý a díky nečekanému faktoru, kterým byla záměna nitě použité na přivázání Scrata za gumičku nebyl vítězem dostihu první jezdec, ale ten nejdrsnější. Míša, která Scrata ulovila tak potvrdila definitivně suveréní vedení v poháru a všechny konkurenty nechala s velkou rezervou za sebou. Výletním tempem jsme se vydali vstříc buřtům a guláši.

Většina z nás dorazila zpět k Chýši notně zmrzlá. Čaj s rumem a grog šly na dračku, guláš zmizel během první půl hodiny. Pokračující déšť zahnal všechny do stodoly, jen v ohradě se páslo pár koní, kteří byli rádi, že už jim nikdo nehopsá na hřbetě. Po nasycení všech přítomných došlo na volný program, který měli připraveni téměř všichni.

Delegace ze Bzí nám svou první scénkou o skřítkovi Plodivojovi osvětlila, proč k nám tak dlouhou nikdo od nich nezavítal. Loni totiž potkaly v lese skřítka Plodivoje, který je zaklel, z čehož vzniklo jedno koňské a jedno lidské mimino, o které se jejich mámy musely starat a nemohli jezdit na akce našeho sdružení. Další na řadě byla Lucka s mírně vulgární scénkou, kdo ji viděl, má na ní určitě doživotně zážitek, kdo ne, tak přišel o hodně. Následovala Hanka, která nám předvedla s Koblížkem svou verzi horsemanshipu, věřim, že Vašek Bořánek musel ten den hodně škytat. Hanka s Luckou pak měly ještě dohromady připravenou ukázku jezdeckých dostihů, tak jak je určitě nikdo nezná. Hodně těžko se to vysvětluje prostým textem, proto doporučuji naši fotogalerii. Byl to každopádně napínavý sportovní, i když trošku alternativní, zážitek. Následovala Míša se svou lehce filosofickou ukázkou, kde nechyběla ani její nová kořist - veverka Scrat.

S ukončením scének se začali postupně všichni sbírat a vydali se domů, vysušit koně i sebe. Nás čeká náročná příprava na příští sezónu.