Na tuhle akci se budu těšit každý rok. Je to o závodění, jak má být. Udýchaní koně, jezdci i cyklisti, výkony na hranici lidských i zvířecích sil, hra o vteřiny. Duatlon začíná vždy o den dřív a to značením a prohlídkou trati. Letos to byl téměř začátek konce. Poprvé za celou sezónu se potvrdilo to, čeho jsem se trošku obával už od jara. Organizace stojí na jednom člověku a jeho výpadek znamená fatální chybu, která zásadně ohrožuje samou existenci akce. Do značení a prohlídky tratě se vloudila nepříjemná pracovní záležitost a vypadalo to, že nic z toho neproběhne. Naštěstí se ale Hanka s Luckou obětovaly a zařídily v nekřesťanských ranních hodinách to, co jsem nebyl schopen udělat sám v pátek odpoledne. Celá akce tak ráno mohla začít a také začala. Trošku jsem doufal, že se ráno vyspím, protože nebylo třeba nic připravovat, ale opak byl pravdou. Už dlouho před akcí se ozvali hned 2 lidi, co vyhráli na naší akci poukázku na dopravu a chtěli odvézt koně. Vstával jsem tedy před pátou a hltal kilometry. Na louku jsem se s posledními koňmi dostal chvíli před začátem prezentace. Naštěstí náš organizační tým byl už zase v plné síle, takže vše potřebné bylo už připraveno.

Závodit dorazilo hned několik nových duší, takže jsem znovu vysvětloval pravidla a popisoval cestu. Na trať začali první koně vyrážet na čas a všechno šlo jak na drátkách. Po neuvěřitelně krátké době se první koně vraceli do cíle a na trasu vyráželi jejich parťáci v sedlech horských kol. Začínal jsem tušit, že letos to bude opravdový masakr. Účastnilo se hodně lidí, kteří stejnou trasu jeli již po třetí a všichni ti, si chtěli vylepšit loňský výkon a dokázat si, že na tom nejsou až tak špatně. Letos poprvé, alespoň co vím, se řešila taktika, kdo za kým pojede a kdo koho potáhne. Po návratech prvních cyklistů mi bylo jasné, že loňské výsledky jsou o moc slabší, než letošní. Celý závod se jel ve velmi rychlém tempu a to se dá říci prakticky o všech. Nikdo, kdo jel opakovaně se nezhoršil. Většina dospěla k výraznému zlepšení.

Někteří z nás s hrůzou očekávali, s čím se z trati vrátí Cecil a měli jsme trošku strach o jeho kobylku Sašu. Všechno ale dobře dopadlo, Cecil se k překvapení nejen mému, vrátil z trasy s výtečným časem, ale hlavně krokem. Až později někdo poznamenal, proč má Saša zelenou hlavu. Odpověď Cecila byla vše říkající: "No nějak jsme to trošku rozcválali a pak tam byl takový zákrut a auto na cestě a pak jsme to nevytočili a tak jsme udělali kotrmelec a tak má teď Saša hlavu od trávy" :-) Naštěstí to byl snad letos jediný karambol. Nerozbourali jsme panu Jiřičkovi žádnou ohradu a všichni se vrátili celí. Jen je škoda, že neproběhlo večerní vyhlašování, příští rok se to zase pokusíme nějak vyřešit, abychom udělali vyhlášení u Votočků v hospůdce.

Velikou letošní inovací bylo značení tratě ekologickým sprejem (dá se stříkat i na trávu a v přírodě, protože je málo trvanlivý a biologicky odbouratelný). Takže už žádné zprávy o strhaných fáborcích a zabloudivších jezdcích nebo cyklistech. Na trať se stejně jako loni, i letos, vydala naše paní stánková a zároveň členka sdružení Vlaďka. Jako svého cyklistu si jí vybrala Lucka, co soutěží v pohárovém klání o příčky nejvyšší. Její skvělý výkon výrazně pomohl Lucce v boji o udržení se mezi nejlepšími v celoroční soutěži. Výsledky klání najdete jako vždy v dokumentech k akcím.

Jak už jsem říkal dříve, Duatlon je akce, kterou udělám, i kdybych měl chcípnout. Takže napřesrok zase v podobném termínu se sejdeme na louce a pilně trénujte!