Když se řekne Hry 3, ukázky na hudbu, židličkovaná v pneumatikách a následná cca 20 bodová stížnost jedné z účastnic, asi si každý vzpomene na minulý rok, kdy nám tam nahoře ukázali, že kýbl vody nemají rozhodně jen jeden a lili nám to na hlavu od začátku až do konce a pak nám ještě i pozemská síla omlátila o hlavu naše pravidla. Když jsem koukal letos, v pátek ráno, na startovku, bylo mi trošku smutno a říkal jsem si, že se loňský zážitek vryl do paměti zúčastněným natolik silně, že letos nechtějí přijet. Přihlásili se a dorazila pouze šestice prvních a nejvěrnějších, kteří bojují o pohárové body a svou přízeň nám dávají pravidelně najevou svou účastí. Já osobně jsem se nakonec zařekl, že žádné akce rušit nebudeme a tak v pátek večer vyrazila premiérově pro překážky Šmoulasova Avie (pozn. překladatele - Hančina drahá polovička, pozn.2 - ne ta Avie, ale Šmoulas). Vše jsme rychle naložili a těšili se na zítřek. Hry 3 měly být ještě v něčem rekordní, nezúčastnil se jich téměř nikdo s pravidelných organizátorských pomahačů (stánek samozřejmě fungoval bez omezení, Vlaďka je už naše stálice).

Ráno jsme se sešli na místě a začal všeobecný šrumec. S Natálkou jsme dali na základě inspirace od Mirky Wiedenové dohromady štafetový parkur a Natálka si ho také sama postavila. Ruku k dílu přiložili všichni, co v té době byli na louce. Začínalo se parkurovou štafetou do které bylo přihlášeno celkem 3 štafety (není to češtinářsky špatně, jen chci zdůraznit to velké množné číslo :-). Z toho jeden kůň se účastnil 2x (Johny s Luckou jel jednou vyšší fázi s Hankou a pak ještě nižší část s Natálkou). Rozhodcování se ujala dobrá duše Léňa Wiedenová, které se nechtělo učit na státnice, tak nám přijela pomoci. Všechno bylo rychle odskákané a změřené a šlo se na skok mohutnosti. Divácky atraktivní soutěž přilákala hned několik diváků a bylo se na co koukat. Opravdoví favorité váhali a ti do nichž se vkládaly spíše průměrné naděje zářili na celé kolo. Inu to je sport, jednou jsi nahoře jednou dole. I mohutnost byla rychle odskákaná a přišla disciplína, která z letošních hrátek udělala exkluzivní podívanou.

Drezura na hudbu. Volné sestavy, letos poprvé svázané předepsanými cviky, jsou silnou stránkou celé šestice zúčastněných. Není na mě, abych hodnotil, jestli to jsou mistři improvizace nebo za tím, co nám na louce předvedli stojí dlouhé hodiny práce, ale každopádně musím říci, že výkony jsou akci od akce lepší. Vždycky si říkám, tak a to je maximum, výš už nepůjdeme a příště je to zase jinak. Originalita, nepřeberná stupnice nápadů, výtečné kostýmy a skvělé a vtipné ztvárnění. Tak letos vypadaly všechny ukázky. Porota, složená ze všeho, co mělo ruce, bylo schopno nafasovat tužku a umělo psát, měla opravu těžkou práci a výsledky mluvily jasně za sebe, rozdíly byly minimální.

Poslední odpočinkovou soutěží, stejně jako loni i předloni, byly židličky (lépe řečeno pneumatičky - jednalo se o pneumatičky od aut, nezaměňovat s jinými!!!). Anča obhajovala s Krtečkem své dvojité vítězství v předchozích dvou ročnících. Přes drobnou nejasnost, kde jsme museli udělat rozstřel, Krteček s Ančou svoje vítězství obhájili a mířlili domů se zlatou mašlí za židličky. Po ukončení židlí nastalo dekorování, úklid a vyklízení louky. Přátelé, stálo to za to, i pro těch 6 lidí. Je lepší 6 nadšenců než se dívat na 30 otrávených ksichtů. Rád se tu za rok s vámi uvidím znovu, přitáhneme zase překážky, natáhneme elektriku, matka Vozačka upeče buchtu a společně s otcem nám ugrilují nějaké klobásy a uděláme si zase spolu hezkou sobotu :-) Díky vám všem za skvěle strávený den.