Žádnou akci zatím nepostihlo tolik katastrof jako letošní hry I. Někoho nahoře jsme asi pěkně naštvali a tak nám na hlavu, a hlavně na naši louku, lil jeden nebeský kyblík za druhým. Hry I se v květnovém termínu zrušily a přesunuly na červen. Patálie pokračovaly nutností přesunout i v červnu vše na jabloneckou jízdárnu. Všichni ale hrozně moc chtěli závodit, a tak jsme si to i přes nepřízeň počasí náležitě užili.

Na úvod něco málo z martyria, kterým jsme si prošli. Naše louka byla po dlouhé a tuhé zimě rozmoklá a jen těžko vysychala. Dlouhé lijáky nám znemožnily uskutečnit hry v květnu, jak bylo plánováno. Polovina louky byla pod vodou. Situace se téměř na chlup opakovala i v červnu. Na poslední chvíli jsme přijali šlechetnou nabídku Báry Hassové a přeložili akci na jízdárnu do Jablonce. Po dvou hodinách práce s traktorem se zatopené kolbiště začalo podobat závodní ploše. Povrch byl ale hluboký a blátivý a jen stěží se v něm dalo pohybovat bez holínek. Vše se díky perfektnímu zafungování lidí z jízdárny podařilo zvládnout a připravit a cca půl hodiny před začátkem prezentace jsme si už mohli dát kafe a počkat, až to vypukne.

Už cca hodinu před začátkem se začali trousit první účastníci. Díky přesunutí na jízdárnu se mohli zúčastnit i někteří jezdci z jízdárny, kteří by za námi nahoru nedorazili, takže startovka se nám rozrostla o další účastníky. Hlavním rozhodčím byla Ivka Štruncová a měla k sobě kopu asistentů. Jako vždy jsme vysvětlili přítomným základní pravidla společného opracování a některá fakta, která se mohou hodit při ZZVJ nebo závodech někde "venku". Začínalo se 60cm parkurem. Jezdci i jejich koníci prozkoumávali překážky a hluboký terén. Parkur navrhovala Mirka Wiedenová a byl určen pro začátek sezóny, tak aby nebyl moc těžký. To na tomhle povrchu, myslím, všichni ocenili. Už při opracování se objevil problém s Koblížkem, který se rozhodl, že dnes se skákat nebude. Přes veškerou snahu paničky a kamarádů se ho rozskákat nepodařilo, a tak Hanka sledovala skokové soutěže jen jako divák. Už po první soutěži bylo jasné, kdo je favoritem. Laguna s Míšou Horáčkovou v sedle kralovala nad překážkami s ladností a jistotou a dojely si tak pro první žlutou pentli.

Druhá soutěž začala těsně po přestavění překážek. Stejně jako v prvním parkuru, i v druhém kralovala Míša. Poměrně úspěšně jí však na paty šlapala naše Natálka s Kačenkou. Statečně si vedly i další dvě naše věrné účastnice Johanka s Janičkou. Jejich koně překonali před závody úctyhodný kus cesty a to po svých, přesto se k závodění postavili čelem a neudělali ostudu. Po ukončení parkurových soutěží proběhlo dekorování a všichni se přemístili do haly, kde probíhala poslední část klání, kterou byla drezurní úloha. Ještě zmíním pár letošních inovací, které nás posunuly zase o kousek k dokonalosti. Na překážkách se poprvé objevily červené a bílé praporky, rozhodčí měli k dispozici zvoneček a poprvé jsme nasadili do akce i bezdrátový mikrofon. Všechny tyto drobnosti splnili svůj účel. ToiToika však ještě na svou chvíli čeká u Lucky na dvorečku :-)

Poslední soutěž probíhala díky rozměrům haly poměrně komorně. Stejně jako v soutěžích skokových i zde kralovala s přehledem Míša Horáčková, která třetím úspěchem dosáhla maximálního možného bodového zisku do poháru, a stala se jasnou favoritkou pro další klání. Odpoledne ukrajovalo postupně další hodiny. Guláš i klobásy byly snědeny, krabice s cenami pro nejúspěšnější jezdce se viditelně vyprázdnila. S krásné sady flotů, které pro nás připravila Natálka nezbyl ani jediný. Zbývalo jen udělat si "pašáka", protože nikdo vás tak dobře nepochválí, jako vy sami a vyrazit za Kristýnkou a s ní na jih k Vaškovi na ranč za dalšími dobrodružstvími.

S velikou prodlevou jsme spočítali výsledky, snad nám to odpustíte. Najdete je zde.