V sobotu 6.září jsme se, tentokráte za krásného počasí, opět sešli na zelené louce v Lučanech nad Nisou. Místo barevných překážek zde však kolemjdoucí mohli spatřit kromě koní také spoustu poházených kol. K tomu se zde adekvátně vyskytovali mimo lidí v rajtkách také lidé, kteří možná koně z blízka viděli až tady. Duatlon. To je název soutěže, která se zde v sobotu odehrávala. Ono asi výstižnější název by byl štafeta kolo-kůň, ale název Duatlon je zavedený od loňska a proto si v pojmech nebudeme dělat guláš.

Tak kdo se tu vlastně v sobotu sešel? Celkem se na louce objevilo 15 koní a jak jste již správně odhadli, také 15 cyklistů. Úkol byl velice snadný. Pro koně absolvovat okruh značený modrými fáborky v co nejkratším čase a následně předat štafetu cyklistovi, který měl absolvovat co nejrychleji okruh s červenými fáborky. Na trať se přesně v 11,10 vydala horká favoritka Hanka Lemberková, která zde sice v loňském roce skončila až na druhém místě, ale obhájce prvenství se letos nedostavil a proto si Hanka od počátku dělala zálusk na vítězství. V intervalu 5 minut za ní Tomáš postupně vypouštěl i další koně. Já jsem se odebrala plnit funkci navigátora a kontrolora na trať.

V době, kdy jsem se dostala pod Bramberk byl již závod v plném proudu. Jezdci na koních označeni krásnými bílými čísly se míhali krajinou a snažili se podle fyzických dispozic svého koně co nejrychleji dorazit do cíle. U někoho jsem taktak stihla zaznamenat číslo, jak rychle se kolem mě mihnul, s někým se dalo i pokecat, protože jel podle hesla:"Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se." V době, kdy již byla na trati zhruba polovina koní, vyrážel zdolat svůj úkol také první cyklista. Cyklisté byli nosiči čísel žlutých (abychom měli jasno v tom, kdo na čem jede) a proto bylo velice snadné rozpoznat, kdo k nám patří a kdo ne. I přes toto označení "našich" závodníků, se však Romaně, která hlídala rozcestí pod Bramberkem, aby všichni pokračovali správným směrem, podařilo posílat na naši trať i kolemjedoucí cyklisty, kteří si ve žlutém trikotu vyrazili na svůj sobotní vejšlap. Urputným halekáním stylem: "Tam nejezdi, tam jedeš blbě, tam jeď?" posílala na Bramberk i lidi, kteří měli namířeno někam úplně jinam. Jejich smůla že si vzali ráno žluté triko. To, že na trikotu chybí číslo již Romana v zápalu soutěžení nezaznamenala.

Jaktak závod pokračoval, dostávalo se nám zpráv, kde všude již nenechaví turisté fáborky strhali a protože jsem již byla cyklistickými výkony poměrně vyčerpaná, jala jsem se opravovat trať pomocí terénního auta (což mimochodem patří mezi mé oblíbené kratochvíle, takže jsem ráda, že startování si vzal na povel Tomáš a já se mohla tvářit, že v jeho voze opravuji značení trati). Fáborky na strategických místech chyběly, což se bohužel stalo osudným dvojici cyklistů, kteří si kromě značené trati udělali výlet do Josefova Dolu a následně u Slovanky k chatě Yetti. Ještě že jsem jim neřekla, že na Yettim mají super tatarák. To by se jich holky, které absolvovaly koňskou část asi nedočkaly. Dalším nešťastníkem byl cyklista Radka Zelníčka - Pavol Kubík, který (asi nechtěně) skončil v plotě pana Jiřičky, kterému přerazil 2 tyčky. No, zaplať pánbůh že nepřerazil nic sobě, jen pro příště poprosím podobné karamboly hlásit, protože pokud by se v ohradě zrovna popásali mladí bejčci, mohlo by to být jak pro nás, tak pro pana Jiřičku ne příliš radostné zpestření závodu.

Den ubíhal, první cyklista již popíjel někde doma v klidu svůj energetický nápoj či kafe a spousta cyklistů ještě v nedohlednu. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli sejít se večer u Votočků, abychom vše zhodnotili v klidu u něčeho dobrého tekutého. Výsledky si všichni pečlivě prostudujte v jiné části stránek, já bych zde jen uvedla, že vítězství se tentokráte díky velmi dobrému výsledku koně (ne nejlepšímu) a nejlepšímu výsledku cyklisty podařilo získat Hance Lemberkové s Koblížkem a cyklistou Tomášem Holubcem, na druhém místě skončila (po nejlepším výkonu koně) Marcela Hybnerová s koněm Nemo a cyklistou Pavlem Koudelkou a na třetí pozici Veronika Drátovníková na koni Miries, které reputaci vylepšil cyklista č. 15 (na kterého nemám telefonní číslo) Pavel Zdobinský.

Já osobně si nejvíce cením toho, že jste všichni dojeli živí a v rámci možností zdraví, a že úroveň našeho duatlonu od loňska hodně stoupla a to jak výkony jezdců a koní, tak i tím, že nikdo z vás nepodcenil výběr cyklisty. Nezbývá než těšit se na další ročník. Jsem jen zvědavá, kdy výběr cyklistů začne přesahovat území ČR a dočkáme se mezinárodní účasti.