Tzv. tenkrát poprvé na zelené louce...

letošní začátek soutěžního klání O Pohár Sdružení Rozcestník byl poněkud dramatičtější než v loňském roce. Z důvodů rekonstrukce se nám nepodařilo vyjednat plac v našem loňském působišti a tak jsme se ocitli před problémem, kde uspořádat "jízdárenské" závody. V tomto nám velmi pomohla aktivita našich dvou nejvěrnějších účastnic - Lucky a Hanky a neméně potom ochota Martina Jiřičky, díky kterému máme placatou louku na blbnutí k dispozici. V cestě za dalšími sportovními zážitky již tedy nic nestálo a jak to dopadlo si můžete přečíst dále.

Na začátku nebylo nic. Tedy bylo, zelená louka s trávou ke kolenům. Takto vypadalo naše kolbiště ještě v sobotu v odpoledne (viz foto), což přivádělo některé závodníky takřka k šílenství. Ale kde se vzalo, tu se vzalo aneb na zem sklouzla a louku posekala geniální sekačka Martina Jiřičky, kterému tímto patří velký dík a tak v neděli ráno už plac vypadal použitelněji. Další obrovskou zásluhu na našem nedělním zápolení má komplet rodina Jandových. Od rána (svými) hráběmi sestrkávali posekanou trávu do úhledných kupiček, čímž vznikaly zelené a zelenější skoky a louka se stále více podobala kolbišti. Nebudu to zdržovat, v 11,00 jsme byli všichni ready, Mirka a Lenka Wiedenovi zasedly na věž rozhodčích, Vozákovi se ujali krmení hladových krků, já jsem nastartovala hlasivky, Tomáš foťák a pak už se jen závodilo.

Soutěžní klání začalo malým parkurem do výšky 60cm. Ten s přehledem vyhrála Sabrina Kneřová se Sonetou z jezdeckého oddílu TJ JO Nisa Jablonec nad Nisou. Z celkového počtu 15ti účastníků jsme viděli 5 čistých parkurů a 4 koníci byli vyloučeni. Parkur až na některé výjimky probíhal poklidně a poměrně rychle jsme mohli přejít k parkuru vyššímu. Zde již bylo vidět i několik pádů. Asi o největší vzrůšo se postarala Anča Zderadičková s Krtečkem, která se rozhodla zkoušet tvrdost našich břeven hlavou. Vše ale nakonec dobře dopadlo a i mírně otřesená Anča nakonec zůstala fandit až do konce. Vítězství v této soutěži si nakonec odnesla Irena Keřová se Sárou ze stejného oddílu jako její sestra. Překvapením pro všechny a hlavně asi teda pro mě byl čistý výkon Johnyho, kterému asi přes zimu Lucinka všila péro do zadních nohou, protože zatímco vloni touto dobou přelézal překážky jak se dalo, letos když se do toho opře, tak i letíííí. Na závěr všichni absolvovali všemi velmi "oblíbenou" drezuru. Zde zvítězila Radka Tomíšková s koněm Borek. V drezuře je stále co zlepšovat, ale tajně doufám, že alespoň díky našemu miniklání někteří jezdci pochopí, že dokud nebudou schopni zajet alespoň slušně tyto základní drezurky, koníčci je při skákání poslouchat nebudou. A tak se zlepšujme a těšme na další závodění.