Po propršeném pátku jsme se všichni budili s napětím, jak ráno bude. Ale omrzlá auta, azurové nebe a sluníčko v nás ihned vzbudily lepší náladu. V JK Samuel, odkud jsme všichni vyráželi se už před desátou hodinou začaly objevovat první koně. Danuška, tentokráte jako naše pomocnice všechny odekorovala a rozdala potřebný alkohol na posilněnou. Po chvíli čekání na tři opozdilce jsme se vydali na cestu. Opozdilce musím trošičku obhájit, protože jejich turistický výkon ještě před Hubertem byl skutečně úctyhodný. Vzhledem k tomu, že k nám dorazili až z Příchovic po kopytě bych usuzovala na to, že když my jsme ráno polozalepenými očky zkoumali jak je venku, holky už seděly v sedle.

Ještě než se vydáme na trasu musím popsat slavnou jizerskohorskou dvojici, která ve strachu že přijde o nějaký ten bodík do poháru přijela naprosto korektně ustrojená. Ano, uhodli jste správně. Jedná se o Lucku s Hankou, kterým šlo tuto sobotu o tolik, že dokonce někde na skříni vytáhly přilbu, sundaly z ní tuny prachu, protože jinak jí vůbec nepoužívají a celého Huberta v ní poctivě odjely. Nutno podotknout že ve většině situací také v naprosto korektním sedu :-)

Vydali jsme se pohodovým tempem směrem k loukám nad Maxovem, kde bylo připraveno několik překážek. Myslím, že nakonec psí výšku překážek překonali úplně všichni a tak zanedlouho pokračovala naše jízda dál. Na rozcestí pod Slovankou jsme ale zjistili, že nám někteří jezdci chybí a už jsme opět čekali na opozdilce z rána. Až díky Tomovi a Hance, která se s Koblížkem vydala (samozřejmě v přilbě a korektním sedu) trojici děvčat hledat, jsme zjistili, že děvčata si mezi sebou způsobila úraz a vrátila se na výchozí místo. Bohužel o tom nedala nikomu vědět, takže nebýt dvou výše zmiňovaných, pravděpodobně stojíme na rozcestí pod Slovankou dodnes. Další část trasy již probíhala bez problémů a tak jsme po zdolání všech kopců a cest dorazili na louku vytyčenou pro hon.

Jezdci se seřadili pod kopcem a hlava na hlavě odstartovali jízdu za poslední trofejí sezóny. Vítězem se po náročném a těsném souboji o prvenství stal Martin Häckl se svou milovanou Sašou. Poté nám již nic nebránilo vydat se vstříc občerstvení připravené výtečnou kuchyní Vlaďky s týmem občerstvení U Žiráfek. S plnými bříšky guláše a domácího perníku jsme všichni s napětím očekávali, co si kdo připravil na závěrečné vystoupení. Velice nás mrzelo, že se vystoupení nezúčastnili naši favorité Koblížek s Johnánkem, kteří se v tuto dobu vyvalovali na pláži v Egyptě. Zato nám ale zanechali pozdrav, který i bez jejich přítomnosti všechny přítomné nadchnul. Vystoupení byla připravená pečlivě včetně kostýmů a maskování koní, což můžete shlédnout ve fotogalerii. Jak to dopadlo se všichni dozvěděli až večer.

Kolem deváté vypuklo vyhlašování úplně všeho co bylo potřeba vyhlásit v malebné hospůdce u Votočků. Díky štědrosti pana Jiřičky jsme mohli zobat různé pochutiny a zapíjet je pivkem a tak snad všem mé dlouhé vykecávání rychle uteklo. Vítěz Hubertovy jízdy byl jasný a byl jím Martin Häckl na koni Saša. Následovalo vyhlášení odpoledních programů, ve kterých zvítězila Jana Hanková s kobylkou Greisy (pevně doufám že jméno je již správně Jani :-). Na druhém místě se i přes svou nepřítomnost umístila Hanka Lemberková s Koblížkem a Lucka Votočková s Johnym a na třetím místě skončila dvojice ze Bzí představující oblíbené duo Pata a Mata. Následovaly tresty za Huberta a vyhlášení celosezónní soutěže O Pohár sdružení Rozcestník. Pohár nakonec bude do dalšího Huberta ustájen u Lucky Votočkové, která si ho po právu zaslouží. O krásné zpestření večera pro ostatní i pro mě se postaraly Hanka s Luckou, které si daly tu práci a připravily mi velmi náročné křižovatky. Nakonec jsem se ale ze změti cest mezi oknem, krbem a Luckou dostala. V cíli na mě čekala nááádherná cena. Kromě toho ještě připravily deník mé letošní skokové kariéry který se nám snad podaří sem někdy vystavit, protože skutečně stojí za to.

Jak jsem již děkovala na večerním soudu, ráda bych znovu ještě touto cestou poděkovala JK Samuel, bez kterého bychom neměli potřebné prostory pro pořádání našich akcí. Dále Martinu Jiřičkovi, majiteli všech okolních luk a pastvin, že mu po nich smíme šlapat. Votočkom za poskytnutí výborného večerního zázemí, Vozákovým za to, že jsme při žádné akci neumřeli hlady, Vám všem za to, že jste se účastnili, dále všem, kteří mi byli celou sezónu jakkoliv nápomocni a nakonec ještě jednou Lucce s Hankou za to že tu s námi prostě jsou.

My se těšíme na jaro. A co vy?