Jezdecký duatlon vznikl zejména z potřeby zapojit přátele a rodinné příslušníky našich kamarádů od koní. Úkol byl, myslím, beze zbytku splněn. Z akce, ze které jsme měli trochu obavy, se stala záležitost, která rozhodně nebude chybět na programu sdružení i příští rok a věříme, že se z ní stane hezká tradice.

Po posledních Jezdeckých hrách jsme toho už s Janou měli docel dost. Jana prohlásila, že Duatlon vypustíme, že jezdí na všechno málo koní a že už nemá sílu to připravovat, fáborkovat a vymýšlet. Já jsem řekl, že Duatlon bude a že ho klidně udělám sám, nakonec jsme se do něj pustili s vervou oba a startovní listina nám v pátek večer napovídala, že jsme udělali dobře. Bylo přihlášených 12 koní.

V sobotu ráno se na Samuel, k údivu všech nezasvěcených, začaly sjíždět přívěsy s řehtajícími koňmi, které byly taženy auty s koly přidělanými na střeše. Startovní týmy se pomalu rozbalovaly a zvykaly svaly na nízkou teplotu. Mraky se honily tak nějak všelijak a zpočátku to vypadalo, že si užijeme podzimního deštíku. Úkolem dvojice jezdec - cyklista bylo v co nejkratším čase projet vytyčenou, prakticky stejnou, trasu.

Pravidelný brífink seznámil všechny s trasou, záludnostmi na ní a pravidly jak se chovat. Na stromech visely nezbytné mapky (mimochodem, velmi krásné, dělal jsem je já : ) a ještě těsně před jedenáctou hodinou probíhaly poslední přípravy a domluvy týmů. Přesně v jedenáct vyrazila na trasu favorizovaná Hanka Lemberková, které se v zákulisí rozehříval a na cyklistickou trasu připravoval bývalý český reprezentant v biatlonu pan Garabík. Pak už šlo vše jako po másle, koně postupně mizely z prostoru startu a za necelou hodinu odstartovali všichni. Po té, co na trasu vyjel Cecil bylo myslím všem jasné, že Hanka má silného soupeře. Cecil nastartoval Sašu a zmizel za horizontem.

První předávala Hanka a pan Garabík, jako první, vyrazil ostrým tempem na cyklistický okruh. Jana střídavě odjížděla autem a doznačovala trasu podle toho, kde nám zlomyslní lidé strhali fáborky. Postupně jak dojížděli do cíle koně, začali jsme počítat mezičasy. Naprosto nás dostal Cecil, který 15km trasu překonal s jedním zablouděním za 47min, což bylo o 10 méně než favorizovaná Hanka. Karty měli v rukou cyklisté, kteří se snažili dohnat, co jezdci nezvládli nebo případně udržet pozice. Necelé dvě hodiny po startu závodu se z trasy vrátil první cyklista. Od té doby už jsem jen sledoval stopky, zaznamenával časy a počítal. Čekalo nás ještě několik překvapení. U trasy pro cyklisty bylo na jednom místě nepříjemně poškozeno značení, takže většina jich sjela dolů do Lučan. Bohužel se nám defekt nepodařilo napravit do konce závodu. Občerstvení v cíli zajišťoval opět bufet u Žiráfek, tentokrát trošku ve zjednodušené podobě. Všichni dostali obloženou housku a něco tekutého. Překvapením pro nás bylo, že ač byl tak studený den, tak rum, který jsme koupili v létě, jsme ani tentokrát neotevřeli. Poslední cyklista dojel do cíle necelé 4 hodiny po začátku závodu. Zbývalo dopočítat časy a provést vyhlášení.

Suverénním vítězem se stala dvojice Cecila a jeho kamaráda Ondřeje, kteří vyhráli obě dílčí části a tak měli i celkový čas nejlepší. Po dekorování a předání cen se všichni rychle sbalili a vyrazili domů se zahřát a nechat odpočinout znaveným tělům.

Výsledky s časy a pořadím naleznete v sekci dokumenty k akcím.