Křižovatky 2007
Trocha statistických údajů:
den konání: 22. července 2007
místo konání: JK Samuel - Lučany nad Nisou
účastníci: 15 jezdců
vstup: 150,- Kč startovné
účast z Rozcestníku: Jana, Tomáš, Vlaďka
sponzoři: Tomáš Bureš - komplexní služby ve výpočetní technice
Třetí ročník dezorientační, intelektuální a vytrvalostní soutěže letos dostal nový kabát. Slůvko dezorientační v popisu akce tak konečně dostalo svůj význam. Letos se nefáborkovala trasa, místo toho jsme rozdali mapy.
Křižovatky jsou každoročně akcí nejnáročnější na přípravu. Je nutné vybrat pestrou trasu, dobře schůdnou pro koně a navíc ji připravit tak, aby místní jezdci, kteří terén dobře znají nebyli až v takové výhodě před přespolními. Jak už bylo v úvodu zmíněno, upustili jsme od fáborků po trase i slepých cestách. Slibovali jsme si od toho zpestření hry a zejména eliminaci zlomyslných lidí, kteří nám minulý rok strhali části tras a dokonce i otázky. Na druhou stranu jsme museli obsadit křižovatky pořadateli, takže jsme museli sehnat dobrovolníky. Vše se nakonec podařilo a trasa s 5ti kontrolami po cestě byla na světě. Chtěli jsme zachovat délku trasy a tak jsme prodloužili slepé stezky, což se v průběhu hry neukázalo jako přiliš dobrý nápad.
Start prvního účastníka byl v 11 hodin z JK Samuel. Ráno nás přivítalo pošmourným nebem, ze kterého tu a tam spadlo trošku deště. Dostavili se všichni až na jednu zraněnou kobylu. Start první dvojice byl opožděn cca o 10min, ale pak už vše běželo jako na drátkách. Jana byla na startu a pouštěla v 10min intervalech koně na trasu. Já jsem jel s lidmi objet stanoviště a postavit kontroly. Hned první dvojice trefila bezchybně první dvě otázky, takže sotva se druhá terénní kontrola pod Slovankou připravila, už k nim dorazil Ivan s Dančou. Ostatní však takové štěstí neměli a valná většina na startu "vyžrala" obě slepé, které byly z celého závodu jednoznačně nejdelší.
Otázky byly tetos poměrně dost těžké, takže slepé trasy na všech stanovištích byly poměrně v pernamenci. Závod se tak stal o dost delším a vytrvalostnějším, než se předpokládalo. Nebyla nouze ani o prekérní situace. Na každé kontrole byly de-facto čtyři cesty, jedna po které jezdec přijel a pak tři na každou odpověď, tedy a/ , b/ a c/. cca po hodině od začátku závodu mi zazvonil telefon a na druhé straně mi Markéta (kontrola pod Slovankou) hlásí: "Projel mi tu osedlaný kůň bez jezdce, jel z a/ do c/" Přišlo mi, že ji fakt mrzelo, že si nepřečetl otázku. Po kratším pátrání jsme se dověděli, že Simoně z Prezidentské odešla část výstroje a protože se kůň stal neovladatelným, musela seskočit. Cestou osamělý kůň vytrousil Cecilův 14 dní starý mobil, což se na Cecilově psychice podepsalo natolik, že usedl na kolo (což naposled učinil v 5 letech když se na něm učil jezdit) a vydal se mobil hledat. Akce byla naštěstí úspěšná a mobil se našel na louce nad startem. Večer se tvářil spokojeně a říkal, že nejlepším
zážitkem byla pro něj bageta připravená pořadateli v cíli pro vysílené jezdce.
Z počátku závodu nám volali z jednotlivých kontrol, že stále nikdo nejede. Bylo to způsobeno tím, že většina účastníku si odťapala nejdelší dvě slepé trasy hned na startu. I díky tomu se celý závod poměrně zásadně natáhl a časy jednotlivých jezdců se nedají porovnávat s předchozími ročníky. Na posledních dvou kontrolách byly rozestupy i několikahodinové. Účastníky letos čekalo ještě jedno překvapení, které jsme mohli připravit díky naší kamarádce Romaně, která vlastní luxusní haciendu zvanou "Chýše" na Nové vsi nad Nisou. Tam jsme letos udělali cíl. Všichni tedy čekali, že se budou muset vracet na Samuel a většina byla velmi příjemě překvapena, že už je konec. V cíli na všechny navíc čekala velká bageta a na koníčky krásná zelená travička. Celý den nám počasí celkem přálo a pršelo jen opravdu zřídka, nicméně při nakládání Jašana a obou koňů z Vysoké jsme promokli až na kost, protože se spustil velmi hutný lijavec.
Letošní ročník byl ze všech určitě nejnáročnější. Byl mnohem náročnější než jsme si přáli a další ročník podle této zkušenosti upravíme. Závod nedokončily dvě dvojice a jezdci z Vysoké došli pěšky, protože koně už byli znaveni dlouhou cestou. Podle večerních zážitků v hospodě je nám jasné, že na tento ročník se bude dlouho vzpomínat, my jen doufáme, že ne ve zlém. Závěrem bych rád poděkoval všem dobrovolníkům na kontrolách a hlavně Janičce, která letošní ročník připravila prakticky bez pomoci.