Jednalo se o první oficiální akci sdružení. Původním záměrem bylo kurz uspořádat pro širokou veřejnost. To se ale díky obrovskému zájmu členů jezdeckého oddílu TJ Tempo, kteří kurz obsadili celý, nepodařilo.

Sešli jsme se v sobotu kolem poledne. Kurz měl oficiálně začínat ve 12, což se plus mínus podařilo. Po zvládnutí nutných organizačních věcí, rozebrání všeho, co měl Jirka sebou a krátkého představení Jirky se celé osazenstvo přesunulo na travnatou jízdárnu. Tedy travnatá rozhodně není, ale říká se jí tak.

Jirka začal teorií a většina zúčastněných si pilně psala, někteří stihli i relaxovat. Jirka nám, i pomocí materiálů které rozdal mezi přítomné, vysvětlil o čem to celé je. Těšil jsem se, že mi konečně někdo vysvětlí pojem Parelliho lopata, kterou se koně nakládají do přívěsu, ale Jirka tam měl pouze jakousi oranžovou tyčku a to asi nebylo ono.

Po krátké přestávce přivedli všichni své koně a začalo vlastní cvičení. Ze sdružení se účastnil Tomáš s Karen. Oba se těšili na pořádné rodeo, tedy Tomáš určitě! Všichni koně (nebo se píše koňové???) se rovnoměrně rozmístili po jízdárně, někteří dominantnější si zvětšili svůj prostor zadními kopyty. Začali jsme cvičit základy přirozené komunikace a snažili jsme si udržet pozornost koně (kam čumíš, tady séééém!!!). Postupně jsme všichni zvládli a pochopili všechno co nám Jirka v první části vysvětlil. Některým musel Jirka pomoci, protože ne všichni účastníci byli pro svého koně "dominantní kůň". Diváci si občas psali a občas se dobře bavili. Myslím, že nezúčastněný náhodný chodec by se divil, kdyby viděl deset klidně stojících koňů, jak kolem nich poskakuje deset lidí a další to sledují a cosi si píší. Klasická skupinová terapie.

Po první praktické části, byli koně vpuštěni do svých ohrad nebo navráceni domů a šlo se, ... ehmmm ... no, diskutovat, no (do hospody). Byli jsme v blízké restauraci s bowlingem, kde se bohužel nalézalo několik skupin cizích lidí, kteří se dobře bavili, takže hodně z nás Jirku neslyšelo, buď vůbec nebo jen špatně. Dohodli jsme se proto, že půjdeme v diskuzi pokračovat ještě večer do naší oblíbené pizzerie, až si Jirka odtrénuje vlastní koně. V Pablu jsme se sešli už v užším plénu, o to to ale bylo lepší. Dozvěděli jsme se spoustu věcí a ve finále se spoustu věcí dověděl i Jirka. Prostě chvilku byl divák ten a chvilku zase někdo jiný.

Ráno jsme se sešli v 9:00. Tedy jen někteří, protože to byla hříšná hodina. Každý jsme si vzal svého koně a opět jsme zamířili na "travnatou jízdárnu". Oproti předchozímu dni došlo pouze k jedné obměně koně. Páža si pro druhý tréninkový den vzala Amynku, asi jí první den přišel nějak moc v pohodě. V neděli nás čekaly o něco složitější úkony a navíc zamračené počasí s vlezlým větrem. V souvislosti s počasím si vzpomenu na Martinův komentář kurzového víkendu - "no Parelli byl fajn, dva koně kulhají a čtyři lidi mají chřipku". Ve druhém dni jsme hodně opakovali, ale dělali jsme i nové věci. Páža s Amynkou nám předvedli několik cirkusových kreací jejichž smyslem je, že se z koně stává devítihlavá saň (v případě Amynky spíše saňka). Amynce to šlo výborně a Páža se taky dobře vyhýbala kopytům a zubům. Na závěr nám Jirka zopakoval základní pravidla, která bychom měli dodržovat při komunikaci s koněm. Každý účastník měl na závěr možnost se se svým koněm zeptat na úkony, které mu nejdou nebo u kterých kůň dělal něco jiného.

Po zodpovězení všech dotazů jsme opět uklidili koně a dali si krátké dostaveníčko v chodbě před šatnami, kde Jirka odpovídal ještě na další dotazy a ukazoval nám z blízka práci s vodítkem. Po rozloučení si šel každý po svém a víkend bylo možné považovat za ukončený. Podle mého názoru jsme měli více diskutovat s využitím nějakého "kulturního zařízení".

Budeme se těšit na případný další kurz přirozené komunikace s Jirkou a hlavně tedy s našimi koňmi.